Viktor Maudr 
Jediné, co mě výuka matematiky na střední naučila, je přímá a nepřímá úměrnost. Díky těmto nabitým vědomostem mohu říci, že Buffalo získalo nepřímo úměrně tři ze čtyř možných bodů ve dvojutkání s Rangers. Oba dva duely měly některé společné jmenovatele, ale obecně vzato se zatím potvrdil fakt z této sezony, že Sabres zatím zvládají na opravdu solidní úrovni odehrát pouze jedno ze dvou dvojutkání.
Oba zápasy bych tedy rád rozebral spíše samostatně. Nejprve bych se ale rád zaměřil ještě na jednu věc. Úplně na úvod bych rád řekl, že se mi líbí systém, jakým Ralph Krueger s Kevynem Adamsem pracují a jak o něm uvažují. Kroky které zatím ve své funkci učinili mají hlavu a patu. Je to vidět na stylu hry. To že se občas nezadaří, nebo se špatně takticky připraví, to se stane. NHL je soutěž o enormním množství zápasů a nejde všechno jako po drátkách 24/7. Navíc mi přijde že směřovat tým nějakým jasným systémem je pro Buffalo solidní novinka. Co se mi tedy na tom našem smýšlení líbí?
Krueger s Adamsem vědí, že chtějí hrát tzv. poziční hokej, tedy držet puk co nejvíce na holi, unavovat tím soupeře a vytvářet si díky tomu příležitosti. To přináší plusy a mínusy. Mínusem je, že jakmile máte den blbec, udělali jste si špatné těstoviny a po ledě vám to nejezdí, soupeř hraje hodně fyzicky do těla a zvládá vás ubruslit – v ten moment máte problém a zápas nezvládáte. Stejně tak je potřeba místy nepodlehnout myšlence „pass first“, tedy „hlavně přihrát“ – protože se tím připravíte o skoro jisté góly. Na těchto mínusech musí Buffalo ještě zapracovat. Každopádně plusem je, že jakmile ve šlape, soupeř takový hokej těžko rozdýchává, pokud nemá kvalitu hokejistů na to, aby vás v tomto rozletu zastavili, je to velký problém. Podstatně častěji si také na sebe díky tomuto stylu vynucujete fauly. A navíc se na to krásně kouká.
Co ale udělalo Buffalo, aby tomuto stylu napomohlo? Zaprvé chci podotknout, že všechny příchody hráčů mi dávají smysl. Staal, Rieder, Eakin, Sheahan a Hall. Ti všichni mají jasnou roli v týmu která sedí k tomu, co chce Buffalo hrát. Abych to dále rozvedl. Rieder je velmi solidní bruslař, který je navíc extrémně bojovný. Třetí lajna nedává soupeřům příliš příležitostí, protože je nepříjemná u hrazení a navíc si soupeři musí neustále hlídat Riedera, který může kdykoliv pláchnout. To hraje obrovskou roli také při oslabení. Věřte, že v taktických plánech na utkání se trenéři musí o Riederovi zmiňovat a dávají velký vykřičník k jeho jménu. Podobně je na tom i Sheahan, který v podstatě nahradil zraněného Girgesonse. Bojovný hokejista, není tak dobrý v obranném pásmu jako #28 ale snaží se to nahnat bojovností na mantinelu.
U Sheahana je pak také důležitá další věc, která je spojená s Eakinem a Staalem, a to sice VHAZOVÁNÍ. Pokud chcete držet puk více na holi, musíte vyhrávat vhazování. Pojďme se podívat do minulé sezony. Níže přikládám seznam hráčů, kteří v minulé sezoně absolvovali minimálně 100 vhazování a jakou měli procentuální úspěšnost.
Jack Eichel – 1311 vhazování – 46,9 %
Sam Reinhart – 112 vhazování – 35,7 %
Marcus Johansson – 491 vhazování – 40,1 %
Johan Larsson – 669 vhazování – 48,1 %
Curtis Lazar – 361 vhazování – 51,2 %
Evan Rodrigues – 213 vhazování – 46 %
Casey Mittelstadt – 185 vhazování – 46,5 %
Suma sumárum, jediný hráč který přesáhl 50 % byl Curtis Lazar. No a to se pak hraje dominantně na puku těžko. Obzvlášť když prostě nemáte hráče, kterého pošlete na led v situaci, kdy chcete buly natuty vyhrát. Jak to vypadá letos? Vezmeme-li v potaz hráče, kteří nastoupili v osmi zápasech alespoň ke 40 vhazováním:
Jack Eichel – 163 vhazování – 52,1 %
Eric Staal – 90 vhazování – 53,3 %
Riley Sheahan – 44 vhazování – 70,5 %
Cody Eakin – 117 vhazování – 59,8 %
To patrně vypovídá více než dost o situaci s vhazováním. Abych dokončil myšlenku, Hall přišel jako další enormně kvalitní hráč, který hraje na puku a je těžké je o něj obrat. V podstatě doplnit Eichela s Reinhartem. Jak jsem tedy zmiňoval. Systém chápu a rozumím mu. Teď ho chce jen postupně dotahovat k dokonalosti. A musí se začít u ideálního rozložení lajn.
Vrhněme se ale na první zápas. Buffalo bylo v úvodních dvou třetinách jednoznačně lepším týmem. Rangers byli poměrně značně přehráváni. Jenže opět je zde problém se skórováním elitních dvou lajn při hře pět na pět. Hall-Eichel-Reinhart znovu dominovali, tlačili, ale neumí si vytvořit takovou příležitost, aby puk padl do branky. Takže potom zase přijde naše chyba a potrestání ze strany soupeře. První branka Rangers padla po trojím zaváhání. Zaprvé, Miller nesmí trefit přihrávkou soupeře, který okolo něj bruslí. Zadruhé, Ullmark může rychle vyjet a puk odpálit. Jenže Ullmark zaváhal a spoléhal na Dahlina.
Avšak spoléhat v obraně na Dahlina je dost nyní sebevražedné. Než se Dahlin otočil o 180 stupňů, byl Zibanejad o metr před ním, a to měli oba zhruba stejně času na reakci a hokejista Jezdců byl navíc tak o 3 metry dále k puku. Další kravina, Dahlin jede jako šnek a rozhodne se jet šnečím tempem za branku „pronásledovat“ Zibanejada. To bylo platný asi jako pronásledovat ve favoritu formuli. Kdyby Dahlin hrál hlavou a „podjel“ Zibanejada, minimálně by jej za brankou přizdržel a dal spoluhráčům šanci na návrat. To se nestalo a Jezdci se tak lacině ujali vedení.
Sabres se vrátili do zápasu díky přesilové hře – kdy se trefil Cozens. Velmi chytrá hra od Staala, který si dost evidentně bere Cozense pod svá křídla, což je jedině dobře. Rangers se těsně před koncem třetiny znovu po jakési šmudle ujali vedení. Buffalo ale ve druhé periodě nepolevilo, což nakonec přineslo své ovoce. Tobias Rieder pláchl na konci oslabení a znamenitě poslal puk za záda Georgijeva. O chvíli později přišla další přesilovka Buffala, kdy to konečně vyšlo. JACK EICHEL DAL GÓL! Olofsson mu v přesilové hře naservíroval puk opravdu náramně. To opravdu skoro nešlo nedat. Na Jackovi bylo vidět, že to z něj opravdu spadlo. Mám pocit, že na pár vteřin snad i pomyslel, že by Olofssona polechtal v mezinoží za odměnu. Bylo vidět, že to chtěl nesmírně „urvat“. Přes veškeré možné další tlaky se Sabres již znovu neprosadili. Naštěstí se potvrdilo to, co jsem psal v preview, a sice že Rangers v této sezoně neumí dotahovat vyrovnané zápasy. Jezdci tlačili ale puk za záda skvělého Ullmarka ve třetí třetině nedotlačili.
Buffalo si enormně pomáhalo právě oněmi zmiňovanými vhazováními. Nejhorší statistiku na buly měl Jack Eichel, a to sice 57,9% úspěšnost. Neuvěřitelné. Sheahan a Staal byli dokonce stoprocentní! To je opravdu malá, ale důležitá pomoc.
Druhý zápas probíhal tak trochu v duchu reverse retro. Buffalo dvě třetiny absolutně nebruslilo, bylo opravdu tragické a Rangers nás nesmírně přehrávali. Nebýt Ullmarka, mohli jsme dostat desítku. Linus ukázal, že když zůstane zdraví, brankoviště by neměl být tak fatální problém. První lajna byla neviditelná. Jako by jí tak trochu došla snaha. Snad jediná větší šance přišla se závěrem třetiny. Nebyla z žádného vypracovaného tlaku, nýbrž přečíslení. Reinhart to udělal naprosto znamenitě a naservíroval puk Jackovi i s oblohou. Nádherná branka.
Spolupráce Eichela a Reinharta stále funguje. Problémem je, že značně z této trojky vypadl Hall. Ten se později přemístil do druhé lajny a k elitnímu páru se připojil Olofsson. Nejsem si jistý, zda to bude takto fungovat, ale zkoušku bych tomu dal. Každopádně mě stále trápí malá minutáž Skinnera. S tím by se mělo něco udělat. Snad předělat Skinnera na pravé křídlo a zkusit to ve druhé lajně s Hallem a Staalem. Ne že by hrál Skinner ve čtvrté špatně. To rozhodně ne. Řekl bych, že to Sheahan s Lazarem Skinnerovi taky příliš nekazí. Problémem ale je, že má Skinner opravdu malý čas na ledě. Potřeboval by dostat alespoň 16 minut na zápas. Teď má pouze okolo 13.
Utkání nakonec dospělo (zázrakem) do prodloužení. Zde měly Šavle obrovskou tutovku. Ristolainen s Eichel uprchli do přečíslení dva na jednoho. Jak se říká, Ristolainen měl všechen čas na světě. Stihl by si ještě dát kafe a přečíst si něco o flákanci. Jenže finský bek to bohužel zazdil. Obránce si celou dobu hlídal Jacka. Bylo to jasně vidět. Ustupoval od Rista a držel si Eichela. Ristolainen cupital k brance a furt čekal, až se hůl Eichela uvolní, aby mu to poslal. A to se samozřejmě nestalo. Obrovská škoda. Bože, kdybych měl ránu a postavu jako Ristolainen, tak to ze dvou metrů úplně sám před golmanem napálím golfem. Vzešlo by z toho jenom dobré. Buď gól a protržená sít, nebo brankář v bezvědomí. Risto si prostě nevěřil a následná chyba Eichela nás stále bod navíc.
Abych ofenzivní složku ale uzavřel, stále je tam vidět jistá nesehranost. Není divu. Hall, Eakin, Cozens, Staal, Rieder, Sheahan. To máte šest z dvanácti úplně nových hráčů v útoku. Předsezonní zápasy nebyly a tak se vše musí ladit za chodu. Snad na to Krueger s Adamsem brzy přijdou. Buffalo má jednoznačně kvalitu na to, aby si letos play-off vybojovalo.
Na závěr zmíním ještě jednu obrovskou poklonu. Do prvních utkání v dresu Sabres nastoupil Matt Irwin. Hergot ten ale hrál dobře. Přesně ten typ obránce, kterého potřebujeme jako sůl. Jednoduchá hra, nic si zbytečně nekomplikuje, nezmatkuje pod tlakem, fyzicky velmi tvrdý. Opravdu smekám nad jeho výkonem. Nebál bych se klidně posadit Dahlina a prdnout tam Irwina na zápasy, kdy budeme potřebovat v defenzivě větší jistotu. Myslím si, že tyhle výkony Irwina otevírají dveře také pro případné trejdy. Miller a Montour by mohli v případě zajímavé nabídky bez problémů jít.
Buffalo tedy nakonec s Rangers odehrálo tři kvalitní třetiny, které nakonec stačili na tři body. Matematika je celkem jednoduchá. Pokud z každého dvojzápasu urveme tři body, mělo by nám to stačit.
