Ono se to zdá jako samozřejmost, ale mít brankáře v bráně byl letos pro Buffalo nadlidský úkol. Tuna zranění už tak na vlásku visícímu brankářskému duu nepomohla. Příležitost dostal Ukko-Pekka Luukkonen a stalo se to, co jsem psal v posledním článku. Když se Luukkonen chytil, tým znovu nabil sebevědomí a hokej opět vypadá jako na začátku sezony.
Nemohu si nepovšimnout jedné věci, která mě na Luukkonenovi trošičku zaráží. Nejsem tedy žádný brankářský odborník, na to máme v naší fanouškovské základně jiné borce, které vychovali kluky draftovaný do NHL (ahoj Marku!). Každopádně mám přeci jen něco nadíváno, a tak si dovolím svým poloprofesionálním okem přidat svůj pohled na věc (a nebojte se mě v diskuzi klidně lynčovat a přidávat jiné pohledy).
UPL je více prostorový typ brankáře. 193 cm, 90 kg – není to jó Goliáš typu Rinne, ale v brance působí hodně velký a své centimetry skvěle využívá. Je na něm často vidět, že se nepřesune včas, nestíhá. Obzvlášť v rychlém pokleknutí na led. Mnoho puků mu propadá pod betony a vlastně z toho dostává své jediné góly, které pak vypadají hrozně lacině. Pro něj je to ale to nejtěžší na jeho řemeslu. Tyto nedostatky dohání svými centimetry, což mu v tento moment skvěle vychází. Díky nim toho dokázal pochytat spousty. Nevýhodou toho však je, že pokud se nenaučí lépe předvídat a pracovat chytřeji se svým tělem, skončí to zraněním. Dříve či později. Tak to bylo je a bude.
Co je vlastně slabinou ale tak trochu i silnou stránkou Luukkonena je vyrážení kotoučů. Všimněte si, že Luukkonen vyrazí hafo puků. Nedrží je v lapačce či na těle. Prostě se od něj odrazí. Normálně by to bylo považováno za chybu, jenže Ukko-Pekka Luukkonen má tu kliku, že Sabres jsou perverzní a tohle jim zvráceně vyhovuje. Obrana je na tyhle vyražené kotouče připravená, puk si pokryje nebo jej odpálí. Běžně se neděje, aby toho měl po takovém množství dorážek tým tolik pod kontrolou. Defenzivní styl tohoto „sadomasochistického typu“ ale prostě Šavlím sedí a vlastně proč ne.
Abych se dostal k jádru pudla – UPL mi velmi evokuje Andersona. Vším. Stylem chytání, vyrážením puků. Přesně tak chytal na startu sezony Craig Anderson a víme, že to vzájemně fungovalo. Nyní jako by se zkušený Američan reinkarnoval do Luukkonena, který na něj navazuje. Abych ale pravdu řekl, mám velký strach, jak dlouho to vydrží… zdravotně.
Abych se zastavil také u ofenzívy – Granato se snaží, aby se sehrála do jisté stále podoby, což je samozřejmě dobře. Skinner-Thompson-Olofsson má často velmi silné momenty. Skinner zdaleka tak často nepoužívá to své najíždění zadkem, jak kdyby chtěl skočit trojitýho axela. Obecně tahle trojka má velmi dobré pasáže hry, ale setsakra nutně potřebuje, aby se Olofsson nebo Skinner střelecky probrali. Olofssonovi to po zranění nepálí, Skinner je zakletý.
Trojice Murray-Cozens-Okposo mě hrozně baví. Je na nich vidět, že si občas potřebují odpočinout a některá střídání jen tak odkrouží, ale když mají sílu a vezmou za to, je to sranda. Konečně urostlá lajna Buffala. Murray vypadá, že snědl ke snídani golema. 195 centimetrů, 103 kilo. Cozens snědl žirafí mládě, ale taky má 191 centimetrů. Okposo je se 184 centimetry nejmenším hráčem této lajny, ale jak je u něj zvykem, tělem se hrát nebojí, odstavuje hráče, dělá si prostor u mantinelu a to prostě funguje. Tahle lajna je nesmírně silná právě u hrazení. Tam si vybojuje drtivou většinu puků. A pak je to o tom, zda Cozens s Okposem něco šikovného vymyslí a Murray před brankou cloní a tečuje, Tak to má být.
Dlouhodobě se mi líbí také Hinostroza. Stabilní, jisté i trošku drzé výkony. Zvedl se a hraje více s hlavou nahoře. Stal se playmakerem formace s Eakinem a Asplundem. Ačkoliv je Mr. Mullet víceméně kopyto, funguje jim to. Eakin je skvělý na buly, to se musí nechat. Letos je fakt, že navíc zažívá velmi slušnou sezonu oproti tomu, co v Buffalu předváděl v minulosti. Asplund je taková sekretářka co udělá kávu i podrží pana ředitele v těžkých chvílích (mrk mrk). Využijete ho v obranné i útočné třetině. Ví, kde je tam jeho místo a co na něm má dělat. A to mu bohatě stačí.
No a naše čtvrtá lajna je za mě top 5 v NHL. Udělají vše co chcete. Ubrání nejlepší hráče soupeře, zaútočí, podrží puk v ofenzivní třetině. Girgensons s Jankowskim a Haydenem proti Wild jeli. Je pravda, že Hayden se musí dobře vyspat, aby byl platný. To se proti Minny ale povedlo. Raději bych na Haydenově místě viděl Caggiulu, který je však mimo hru. No a když jsme vlastně u zraněných, pojďme si dát rychlý update. Mittelstadt, Hagg a Anderson budou dlouhodobě out díky svým poraněním. Tokarski, Tuch a Caggiula by se mohli vrátit do dvou týdnů.
Poslední slovíčko ztratím u Dahlina. Ten se zase na chvíli vzpamatoval a podává bezchybné výkony hodné člověku jeho talentu. Proboha jen ať to vydrží!