Viktor Maudr 
Být fanouškem Sabres není jednoduché. To jistě všichni tušíte. Od této sezony neměl snad žádný fanda Buffala před sezonou velká očekávání. Od začátku bylo jasné, že půjde o sezonu „vegetační“, kdy mladí hráči budou dospívat do role těch, které jsme nechali jít. V podstatě takový mezikrok cesty k úspěchu. Tak vše pojal i Kevyn Adams.
Začátek sezony ale nevypadal vůbec špatně. Hráči ukázali svůj potenciál, na který ale vinou nejrůznějších zranění a dalších překážek nedokázali konzistentně navázat. Zlobím se? Vůbec. Vždyť to bylo vlastně celkem jasné. Ano, doufal jsem, že když vše půjde jako po drátkách, mohlo by Buffalo bojovat o 10-8 místo v konferenci. Jenže jako po drátkách to rozhodně nejde. Casey Mittelstadt měl zažít svou průlomovou sezonu. Místo toho průlomově trápí maximálně buffalské lékaře, jelikož po zranění v úvodním zápase navázal dalším zraněním ve třetím duelu po svém návratu. Jeho nové poranění ramene si vyžádalo operaci a Mittelstadt tak bude mimo hru skoro do konce sezony.
Největším problémem je ale post brankáře. Craig Anderson na startu sezony vypadal velmi kvalitně. Tokarski byl solidním backupem. Jenže Anderson má hinostrózu a kolují zvěsti, že se možná do branky již nevrátí. Dustin Tokarski má zase covid, a po případu Ristolainen tušíme, že to může být velmi ošemetné. Aaron Dell je prostě prDell a parodie na gólmana. Malcolm Subban se zranil hned v prvním zápase, který s týmem odchytal. No a tak v sezoně nastoupil strážce s pořadovým číslem pět. Ukko-Pekka Luukkonen.
Ten se vlastně dostal do pro něj naprosto ideální situace. V Amerks to od něj nebyla žádná velká hitparáda. Začalo se spekulovat, že na to prostě nemá. Teď se zadarmo může dostat k impulsu, který jej ale nepošle do kolen. Luukkonen je podle mnoha lidí labilním brankářem. Nyní ví, že nemá co ztratit. Brankářská situace v Buffalu poznává, co že se to nachází pod hromadou exkrementu. Zda přijdou s vědeckým článkem netuším, ale pokud výsledkem toho všeho bude pozitivní facka pro Luukkonena, budu jedině rád. Občas se zasním a říkám si, jak by tento ročník vypadal, kdyby nám dal Ullmark ještě šanci. Kdo si to ale o bývalce neřekl, co?
Co se týče herního projevu obecně – ten ofenzivní nebyl vůbec špatný. 26 branek v posledních deseti zápasech není zlý výkon. V průměru 2,6 gólu na zápas. Ve čtyřech utkáních dalo Buffalo hned 4 branky, které ale na zisk bodů nestačili, a to díky výkonům brankářů. Problémem je stále konzistentnost. Útok nepředvádí zápas co zápas podobný výkon a vybírá si mnoho slabších chvilek. Na tom musí jednoznačně Don Granato a Kevyn Adams zapracovat.
Obranu je opravdu těžké hodnotit. Špatně se hodnotí, když hrají s poloprázdnou brankou. Jediné, co je potřeba vyzdvihnout, je Rasmus Dahlin. Na tom zase leží šílená deka. Dělá nesmyslné chyby. Když už udělá jednu šikovnou věc a zařídí tím branku, za malý moment předvede neskutečnou blbost a vše si pokazí. Chlapec by také potřeboval dobrého psychologa.
Co očekávat? S aspoň drobnou stabilizací brankoviště se určitě zlepší i výkony. Nebudou to samé výhry, ale bude jich podstatně více. Na tomhle učícím procesu mě zajímá to, jak se se vším dokáží hráči popasovat, a jakou jim třeba dodá energii Alex Tuch, který se blíží návratu. Kéž by Ukko-Pekka Luukkonen předvedl sérii pěti, šesti jistějších zápasů, které by Buffalu znovu vlily trochu krve do žil a my bychom se mohli z našeho hokeje o něco více radovat. Jsem si jistý, že na srazu 22.1. v Praze už to bude o něco lepší!
