Viktor Maudr 
Abych si v jednoduchosti odpověděl na to, co jste si mohli přečíst v titulku – všechno. A tím myslím naprosto všechno. V Buffalu se nádherně ukázal jakýsi domino efekt, který se pokusím v jednoduchosti načrtnout. Vraťme se na začátek sezony. Buffalo mělo extrémně těžký los. Začalo čtyřmi zápasy s Capitals a dvěma s Flyers. Ačkoliv z těchto utkání nasbíraly Šavle jen dva body, předvedená hra nastiňovala, že tým má jednoznačně potenciál na play-off. Chleba se měl lámat v utkáních se slabšími/vyrovnanějšími soupeři, které následovali. Rangers a Devils.
Už zde se ale začal ukazoval první problém. Buffalo absolutně nezměnilo styl hry. Ať Sabres hráli s Capitals, Flyers nebo Devils, neadaptovali svůj styl na soupeře. Hráli neustále to samé. No a pokud nejste úplný pitomec, logicky se na to jako soupeř připravíte. Šavle tedy braly z dvojzápasu s Rangers a Devils 5 z možných 8 bodů, ale jelikož hra vypadala stále stejně a soupeř se tomu přizpůsobil, začala se na Šavlích objevovat první rez.
Poté přišel další průšvih, kromě dvou bodů z dvojzápasu si Sabres odnesli z duelu s Devils také Covid. Tím se celá sezona zlomila úplně. Buffalo nějakou dobu netrénovalo a navíc mu chybělo několik klíčových hráčů, například znovuzrozený Rasmus Ristolainen. Na led vyjel tak trochu hendikepovaný tým a trenér Krueger se stále snažil hrát jedním a tím stejným styl. A zdecimované Šavle tak začaly předvádět ještě tragičtější výkony, na které nedokázal zareagovat trenérský štáb (místy včetně manažera Adamse), který učinil několik nesmyslných rozhodnutí a navíc mu hokejový bůh neustále házel klacky pod nohy.
Špatná rozhodnutí opravdu krátkou namátkou:
- Neustále udržování lajny Rieder-Eakin-Okposo, která je snad podle všech statistik absolutně nejhorší z celé NHL.
- Totální dehonestace Skinnera, tj. posazení na tribunu, hra jen ve 4 lajně s nulovým ice-timem při PP nebo nedejbože OT. Statisticky i herně vzato Skinner nepředváděl špatné výkony. Ano, netrefil několik tutovek, avšak na druhou stranu Eichel s Hallem mají naprosto stejně tragickou střeleckou formu jako Skinner a hrají neustále v top six.
- Přehlédnutí Stolarze na waiver listu v moment, kdy dvojice Hutton-Johansson propouští za záda i XXL verze plážových balónů.
- Absolutní neschopnost reagovat na stagnující PP, kdy Buffalo nedalo gól ve dvanácti utkáních v řadě.
- Předčasné zařazení Ristolainena do sestavy v moment, kdy sám hráč říkal, že se ještě cítí absolutně bez šťávy.
Věci, které se podělali „boží rukou“
- Covid
- Zranění Ullmarka
- Zranění McCabea
- Zranění Borgena, který dobře nahradil McCabea
- Zranění Jacka
- Zrození Okposa
- Zranění Cozense
Prostě a jednoduše se na sebe všechno začalo nabalovat jako pověstné domino. Na jednu stranu chápu, že Kevyn Adams nechtěl Kruegera vyhodit předčasně. Ono není také úplně dobré dokola měnit trenéry. To chodu týmu příliš mnoho nepomáhá. Jenže Krueger nedal Adamsovi jinou možnost. Adams se to snažil oddálit jak jen to šlo. Věřil, že to Kruegerův štáb zvládne, ale jak se ukázalo, ani náhodou. Potom dvou prohrách 5:2 s Islanders už bylo i těm největším optimistům jasné, že tady pšenka nepokvete. Sezona byla v trapu. Přesto dostal Krueger nějakých extra pět zápasů, aby si zachránil zadek, ale nepodařilo se. A upřímně řečeno, mám takový pocit, že ho nepodrželi ani hráči. Říká se, jaký je Krueger skvělý motivátor a oblíbený kouč. Nebudu to zpochybňovat, ale každý, kdo má IQ větší než Marchandovo podpaždí musel vědět, že se v posledních pěti zápasech hraje o Kruegerův krk. Místo nějaké extra motivace a většího odhodlání na ledě přišel pravý opak.
Adamsovi tak nezbývalo nic jiného než Kruegera propustit. Co je ale podle mě ještě důležitější, že dostal padáka také Steve Smith. Dlouhodobý defenzivní problém Buffala, který nás obranně ničil už od dob Housleyho. Právě díky jeho odchodu si slibuji podstatně lepší defenzivní koordinaci Sabres. To, že celek z „Queen City“ prozatím převzal trenér Granato, mi vrásky na čele nedělá. Buffalo je pro tuto sezonu ztraceno a není důvod narychlo zbrkle najímat nějakého trenéra.
Teď je ale otázka, jak to vyřešit do budoucna. Don Granato je relativně zkušený borec, který má za sebou 20 let koučování. Jenže nemá zkušenosti s pozicí hlavního trenéra v NHL. Mám totiž obavu, že to je přesně to, co teď Buffalo potřebuje. Trenéra, který je dlouhá léta zkušeným borcem v NHL, dovedl své svěřence do play-off a prostě ačkoliv to třeba nebude na absolutní špičku, dovede Buffalo alespoň do play-off, aby ze Šavlí spadla ta tisícitunová deka. Máme za sebou mraky pokusů s nováčky na své pozici.
Od vyhození Lindyho Ruffa to byl nejprve Ron Rolston (fujtajfl. To byl děs), Tedd Nolan (se kterým ale Sabres zametli jak já se sešitem matematiky druhý den po úspěšném zvládnutí maturitní zkoušky, aneb musíš prohrávat abychom dostali McDavida – jé tys prohrával, nazdar), Dan Bylsma, jenž za sebou sice měl pět let na pozici head coache, avšak pouze u jednoho týmu – u Pittsburghu, a to se všemi esy skoro v nejlepších letech. Po úvodním úspěchu tam toho nic moc nedokázal. No a pak Phil Housley a po něm Ralph Krueger. Opravdu zkušený matador tak od dob Ruffa Šavle nevedl a myslím si, že by to bylo to pravé ořechové.
Naprostou spásou by pro Sabres mohl být John Tortorella. Takového trenéra potřebují v Buffalu jako sůl. Pořádnou facku v kabině a zlého, ale spravedlivého tátu do šatny. Kéž by se v Columbusu rozhodli jej vyhodit. I když by mě určitě Pegulovci naštvali a nezaplatili by ho. V tuto chvíli jsou z těch zkušenějších borců k dispozici například Claude Julien a Gerard Gallant. Mám ale trošku strach, abychom zase nešli cestou nějakého neprověřeného asistenta či AHL coache.
Nejprve jsem ale extrémně zvědavý, jak a jestli se Buffalo zvedne pod taktovkou Granata a samozřejmě také asistentů Matta Ellise a Dana Girardiho. Horší to být rozhodně nemůže. I když… kolikrát jsme si tohle už říkali, což?
