Děkuji ti za vše, Ryane!

Dovolte mi být chviličku opravdu osobní, otevřený a asi i pořádně plácat myšlenky pátou přes devátou. Dnes si to bez jakýchkoliv výčitek dovolím. S kariérou se totiž loučí můj idol, bez kterého by tyhle stránky patrně ani nebyly. Žádná skvělá komunita, srazy fanoušků… teda takhle. Možná by to bylo, ale rozhodně bych to nevedl já. Rozhodl jsem se, že první část článku nechám volně, tak, jak mi budou naskakovat vzpomínky. Ačkoliv to asi bude trošku hektické, chci ukázat, jakými různými způsoby na mě Ryan Miller dolehl.

Ryan Miller. Upřímně řečeno, jen vidím to jméno napsané a vybaví se mi milion vzpomínek. Buffalo jsem začal vnímat okolo roku 2000 díky mému bratrovi, který hrál NHL 99 na počítači za Sabres kvůli Haškovi a goat head logu. Sám o sobě jsem začal Sabres vnímat okolo roku 2004. V ten moment se zjevil Ryan Miller.

Brankáři mě fascinovali. Barevné masky, fascinující výstroj, prostě neohrožení harcovníci, kteří čelí kousku vulkanizované pryže tváří v tvář. V ten moment jsem začal sledovat každý zápas Sabres v televizi. O streamech jsem ještě nevěděl, a tak když bylo Buffalo na Galaxii Sport či Sport 1/2, vždycky jsem se koukal. Dokonce jsem si zápasy nahrával na VHSky, abych se na ně někdy v budoucnu mohl juknout. To už jsem byl absolutně pohlcen Ryanem Millerem. Někdo si hrál na superhrdiny, někdo na Ryana Millera. Dokonce jsem si starou hokejovou helmu nabravil fixkama ve stylu Millerovi masky.

Když jsem skončil s fotbalem, vybral jsem si florbal a vlezl jsem do branky, abych si mohl zahrát na Millera (na začátek s hokejem jsem byl tehdy už moc starý). V ten moment už mě do svých spárů také sevřel svět hokejových kartiček. Začal jsem být v tomto směru nesmírně aktivní. Začínal jsem s obyčejnými kartami a nakonec to skončilo tak, že jsem za nejdražší kartu zaplatil okolo 1500 korun.

Pozorovat Millera, slintat nad jeho výkony, to pro mě bylo vysvobození. Útěk od světa puberťáka, který si prožíval 13. komnatu svého života. S přibývajícím věkem jsem objevil streamy utkání. Zhruba od 8. třídy základní školy jsem začal sledovat každý zápas. Tajně jsem vstával po nocích, aby mi neunikl jediný Millerův zákrok. Kupoval jsem si každý díl Prohockeye či knížku Hvězdy NHL, abych mi neunikl nějaký Millerův plakát či fotka, které jsem si následně dával na zeď.

Je poměrně běžné, že si děti čmárají do sešitu ve škole nejrůznější věci, kreslí si atd. Moje sešity ze základky, ale i ze střední, jsou však popsané tak trochu jinak. Na každé stránce najdete nápis Ryan Miller na tisíc různých způsobů. Já si nekreslil, já psal Millerovo jméno neustále dokola. Na základce jsme měli závěrečnou zkoušku nazvanou „malá maturita“. Její závěrečná část byla pětiminutová prezentace v angličtině na libovolné téma. Hádejte, s čím se před komisí objevil pan Maudr.

Pamatuji si, když jsem jednou náhodně na aukru narazil na plechovou ceduli s nápisem „It’s Miller Time“, což byl tedy nejen slogan amerického piva ale také hláška fandů Sabres ohledně Millerových výkonů. Jak jsem se radoval, když mi dorazila domů a našel jí výsostné místo na zdi.

No a napsat sem také musím, jak to bylo s dresem. Hokejový dres s Millerem na zádech jsem si přál od doby, co jsem začal sledovat Buffalo. Bohužel jsme neměli moc peněz a takový Millerův dres z USA stál šílené peníze. Na to jsme doma prostě neměli. Zhruba sedm let jsem u táty žebral, aby mi ho pořídil. Nakonec jsem se dočkal. Tátova známá mi ho dovezla z Kanady. Pamatuji si, jak mi táta zavolal, abych si zajel na Kobylisy, kde mi ho jedna paní dá. Brečel jsem štěstím a v dresu jsem okamžitě spal. A to jsem nebyl nějaké malé dítě, bylo mi okolo šestnácti.

Nezapomenu ani na den, kdy Miller dostal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL. Udávání cen jsem sledoval živě a nejprve jsem ječel radostí a pak jsem asi deset minut tleskal ve stoje. Vzpomínám si i na ZOH 2010, kdy celý národ vstával aby sledoval Čechy či Slováky v bojích o zlato, já však pozoroval Millera. Přál mu zlato. To zklamání, když jej propálil Crosby bylo příšerné.

Kdybych měl vybrat nějaké zákroky, které mi u Millera utkvěly v hlavě, rozhodně mezi nimi bude ten proti Bostonu. Komentář Ricka Jeannereta jsem si dokonce dal jako vyzvánění na telefon. „Out of center comes Savard. With Murray pass to Savard back to Murray cleared out infront.. OOOOOH WHAT A SAVE BY MILLER!!! OOOH YOU WANNA ROLL A HIGHLIGHT FILM BABY START ROLLING RIGHT NOW. Na to se nedá zapomenout. Pamatuji si taky jeho neskuteční zákrok hokejkou. Skoro nikdo ho nezná a v highlightech se neukazuje, ale podle mě jde o jeden z nejvíc cool zákroků, které jsem kdy viděl.

Když už jsem si vzpomněl na zákrok proti Bostonu, pamatuji si, že jsem patrně udělal rekord sprostých slov v moment, kdy Millera trefil Milan Lucic. Dodnes si myslím, že to Millerovi negativně ovlivnil kariéru.

A moc dobře si také pamatuji, když nastal osudný den D a Sabres vyměnili Millera do St. Louis. Brečel jsem jako želva. Část života se mi zhroutila. Co budu dělat? Zůstanu u Sabres, budu fandit St. Louis? Jak dobře víte, zůstal jsem u Sabres. Sledoval jsem každý zápas a když skončil, přepl jsem na Millera. Takhle se to se mnou táhlo až do této sezony.

Možná to nedává takto rozkouskovaně takový smysl, ale když si tyhle střípky sečtete a podtrhnete, musíte chápat, jak důležitou roli pro mě Ryan Miller hrál. Hlavně v časech, kdy to doma stálo za „vyližmarchanda“, jsem si třeba rovnal kartičky, hledal Millerovy fotky a čekal na čas 01:00, který znamenal další „Miller Time“. Miller mi pomohl projít skrze ty nejhorší časy mého mládí s úsměvem na tváři. Jednomu klukovi z Prahy změnil život. A možná trošičku tím změnil život i vám všem, kteří jste součástí naší rodiny. Bez Millera by to všechno opravdu těžko bylo.

Díky ti za vše, Ryane!

__________________________________________________

Ryan Miller se narodil roku 1980 v East Lansingu ve státě Michigan. Hokej celou Millerovic rodinu provázel takřka od základů. Ryanův otec Dean hrál za Michigan State Spartans. Bratranci Ryana – Kelly, Kevin a Kip toho v NHL nemálo odehráli. Kelly nastoupil k 1057 utkáním, Kevin jich odehrál 620, Kip 449. Do NHL se dostal i Millerův mladší bratr Drew, který působil v Anaheimu, Tampě a Detroitu.

Zpět ale k Millerovi. Ten původně začal jako útočník, ale lákala ho pozice brankáře, a to i proto, že gólman Millerova týmu nebyl dobrý. Táta Ryanovi slíbil, že jestli v příštím utkání dá dva góly a tři asistence, koupí mu lapačku. To se Ryanovi nakonec povedlo, a tak se začala rodit brankářská legenda.

Před draftem měl Miller za sebou dvě povedené sezony v NAHL, kde v dresu Soo Indians nejprve dosáhl na výběr v All-Rookie Teamu a druhém All-Star Teamu. V druhé sezoně se již stal MVP této soutěže. Byla to však trochu nižší soutěž, a tak se Miller na jednom z nejdivnějších draftů historie propadl až do pátého kola, kde si jej Sabres vybrali ze 138 místa celkově. Hned od první sezony v NCAA bylo jasné, že to byl jackpot.

V prvním ročníku se Miller dostal do All-Rookie Teamu, druhého All-Star Teamu, stal se šampionem NCAA (CCHA divize) a také nejlepším brankářem a MVP závěrečného turnaje. Další rok tyto triumfy zopakoval a trošku vylepšil, když vyměnil druhý All-Star Team za první a ještě to korunoval ziskem Hobbey Baker Award pro nejlepšího univerzitního hráče NCAA. Ve své třetí a poslední sezoně v NCAA se znovu dostal mezi finalisty na Hobbey Baker. Tentokrát ale zůstal těšně za Jordanem Leopoldem.

Ve své tříleté kariéře v univerzitním hokeji naskočil do 106 utkání. Průměrně v nich inkasoval 1,54 branek na utkání. Mezi brankáři co odchytali více než padesát duelů je v historických tabulkách na druhém místě za Drydenem McKayem. Úspěšnost zákroků se zastavila na impozantním čísle 94,1 % (taktéž druhý nejlepší za Connorem Helleybuckem, který ale odchytal jen 53 utkání) a celkem dokázal vychytat 26 čistých kont, což dodneška nikdo nedokázal překonat.

Svůj první zápas v NHL Miller odchytal 19. listopadu 2002. Tehdy ještě ostrouhal, jelikož Sabres padli v prodloužení proti Devils. Svou první výhru si Miller připsal o pár dní později, 22. listopadu, když se Šavlemi dokázal porazit Columbus.

V prvních dvou sezonách však Miller působil převážně v Rochesteru. Pro sezonu 2004/05 se měl poprat o post jedničky, avšak přišla výluka a Miller si tak prodloužil svůj pobyt u Amerks. Zúročil své zkušenosti a stal nejlepším brankářem AHL (Baz Bastien Memorial Award). Po výluce se stal jedničkou v Buffalu a dovedl tým ke dvěma účastem ve finále konference, které však dopadly smutně. Na sezonu 2005/06 vzpomíná mnoho hráčů jako na rok, kdy mělo Buffalo vyhrát, avšak marodka obránců v play-off udělala své.

Svou nejlepší sezonu v kariéře zažil tento rodák z East Lansingu během sezony 2009/10, kdy se stal s průměrem 2,22 obdržených branek na zápas a úspěšností zákroků 92,9 % vítězem Vezinovy trofeje. Tato sezona byla přerušena Olympijskými hrami a Miller v ní dotáhl výběr USA až do finále. V šesti duelech inkasoval v průměru pouze 1,35 branek na utkání a úspěšnost zákroků měl na šíleném čísle 94,6 %. Bohužel Sabres neměli tak kvalitní kádr, aby Millerovi v životní formě pomohli v play-off. V šesti utkáních Sabres podlehli Bostonu.

O rok později to bylo naposledy, kdy se Miller v dresu Sabres podíval do play-off. Šavle nezvládly sedmý zápas a vypadly s Flyers. Během sezony 2013/14 byl „Millsy“ společně se Stevem Ottem vyměněni do St. Louis za Chrise Stewarta, Williama Carriera, legendárního Jaroslava Haláka, výběr v prvním kole draftu 2015 (který se následně stal součástí mega trejdu, kdy do Sabres přišel Evander Kane, Zach Bogosian a Jason Kasdorf výměnou za tento pick (Jack Roslovic), Tylera Myerse, Drewa Stafforda, Joela Armiu a Brendana Lemieuxe) a třetím kole draftu 2016 (tenhle pick jsme s Markem Pysykem poslali k Panthers za Dimitriho Kulikova a výběr číslo 33, ze kterého vzešel Rasmus Asplund).

U St. Louis se ale Miller příliš nezdržel. Neúspěšné tažení do play-off nakonec neskončilo podepsáním smlouvy. Ryan se upsal Vancouveru, kde nahradil Roberta Luonga. S Canucks se Miller podíval do play-off jen na tři zápasy. V sedmatřiceti letech si americký veterán ještě prodloužil kariéru, když podepsal sezonu s Anaheimem. Po dlouhých čtrnácti letech se stal Miller znovu dvojkou, která však poměrně pravidelně nahrazovala zraněného Johna Gibsona. Ve čtyřech sezonách naskočil Miller za Ducks k celkem k 85 utkáním.

Během Millerovy kariéry ale nebylo vše jen růžové. Jeho bratranec Matt podlehl leukémii. Ryan společně se svým otcem na jeho počest založili v roce 2006 Steadfast foundation, která pomáhá malým dětem právě s leukémií.

Za 18 sezon v nejlepší lize světa zasáhl Miller do 794 utkání. V průměru inkasoval 2,64 branek na zápas a pokryl 91,4 % všech střel. Ačkoliv v opravdu elitním týmu strávil v kariéře jen dvě sezony, zaznamenal dohromady 390 vyhraných duelů, což z něj dělá brankáře s největším počtem výher narozeného v USA. Tohoto úspěchu se Miller dočkal 17. února 2019, když Ducks porazili Capitals 5:2 a Ryan tak předskočil Johna Vanbiesbroucka. Když Miller oznámil konec kariéry, svítilo na kontě jeho výher číslo 390. V historických tabulkách to znamená 14 místo.

Miller již dlouhou dobu žije ve spokojeném manželství s herečkou a modelkou Noureen DeWulf. Spolu s ní má šestiletého syna Bodhiho, který se narodil ve Vancouveru. V domácnosti mají také malého francouzského buldočka, který se jmenuje puck.

Již byl během sezony 2013/14 byl Ryan Miller uveden do síně slávy jeho univerzitního týmu Michigan State Spartans. S koncem jeho kariéry se začíná velmi spekulovat, zda Sabres vyvěsí Ryanovu třicítku pod strop buffalské haly. Je pravda, že éra okolo let 2005-2010 by si patrně zasloužila alespoň jednoho oceněného. Bude to právě Miller? Jaký máte názor na Millerovo číslo pod stropem KeyBank Center?