Viktor Maudr 
Současná situace je tragická a bolestivá. Zhmotnění zla v podobě Vladimíra Putina se rozhodlo devastovat národ, který má k Česku a Slovensku velmi blízko. A samozřejmě vše vyvolává vzpomínky na československou historii a okupování Československa. Říká se, že politika a sport k sobě nepatří, nemají se míchat. Jenže to dost dobře nejde. V nesmyslné válce již zahynulo několik sportovců, kteří bránili svou vlast před agresorem. Tahle situace mě velice zasáhla. Trochu jsem přemýšlel, jak toto téma lehce propojit také s Buffalem a napadlo mě zavzpomínat na jednu velkou ukrajinskou stopu, která s hrdostí spojí pokřik Let’s Go Buffalo a Slava Ukraini. Zhmotněním pro tuto fúzi je Oleksiy Zhitnik.
Oleksiy Zhitnik se narodil 10.10.1972 v Kyjevě. Zde také hokejově vyrostl v týmu Sokolu Kyev. Nebyla to ale úplně jasná volba. Oleksiyův otec hrál fotbal a tehdejší Ukrajinou se spíše rozrůstala sláva fotbalového Dynama Kyev, které bylo na přelomu 70. a 80. let velmi populární. Sám Zhitnik vzpomínal, že v létě běhal za míčem a v zimě se honil s pukem. Roli na tom, že si nakonec vybral hokej sehrálo, že jeho sestra hrála tenis v blízkosti hokejového stadionu, který byl tak trochu unikátem, protože na Ukrajině se první hokejové stadiony objevily až právě se začátkem 70. let.
Vzhledem k nízké popularitě hokeje se výstroj sháněla těžko. Zhitnik v rozhovoru pro ukrajinský Sport vzpomínal, jak jeho táta sháněl všude možně chrániče či hokejku. Například helmu poprvé dostal až ve dvanácti letech. Nákup bruslí pak zprostředkovával trenér Valery Goldobin – většinou šlo o již použité, ošuntělé brusle, ale lepší sehnat prostě a jednoduše nešlo.
Zhitnik se postupem času stával hlavním esem kyjevských Sokolů a v sedmnácti letech si za nejlepší ukrajinský tým zahrál v elitní sovětské soutěži. Byla to obecně velmi zajímavá doba pro tuto sovětskou ligu. V sezoně, kdy Zhitnik začal s profesionálním hokejem, brouzdali po kluzištích této ligy hráči jako Pavel Bure, Sergei Fedorov, Vyacheslav Kozlov, Arturs Irbe, Olegs Znaroks či Vyacheslav Bykov.
Ukrajinský zadák byl po svých výkonech spatřen hledači talentů NHL, konkrétně Los Angeles Kings. Ti jej nakonec vybrali ve čtvrtém kole draftu 1991 jako 81. hráče celkově. Tenhle draft byl obecně jeden z nejsilnějších v historii ligy (navíc se konal v Buffalu!). Zde je výčet pár jmen, která byla na tomto draftu vybrána:
Eric Lindros, Scott Niedermayer, Brian Rolston, Alexei Kovalev, Markus Naslund, Peter Forsberg, Martin Ručinský, Ray Whitney, Žigmund Pálffy, Sandis Ozolinš, Jozef Stümpel, Michael Nylander, Mike Knuble, Marius Czerkawski, Chris Osgood, Jamie McLennan, Steve Shields a dalších x známých jmen.
Cesta Zhitnika do U.S.A. byla zajímavá. Po draftu byl na sezonu hráčem ruského CSKA. Tým se ale tak trošku rozpadl, když skončil sovětský svaz. Po konci sezony v CSKA Zhitnik věděl, že půjde do zámoří, ale ještě před tím podepsal smlouvu se Sokolem Kyjev, jeho mateřským klubem, aby do NHL odcházel jako jejich hráč. Proč? Kyjev dostal od LA Kings odškodné a vzhledem k nevelkým financím v ukrajinském hokeji to znamenalo zajímavou finanční injekci.
Po příchodu z SSSR do Ameriky čekala na Zhitnika složitá bariéra – jazyk. Samozřejmě neuměl anglicky ani slovo. Sám ale považoval za výhodu, že v kádru Kings byl jediným ukrajinsky/rusky mluvícím hráčen. Žil s Robem Blakem a Darrylem Sydorem. Proto se vlastně musel naučit řeč velmi rychle. To ale neplatilo na návštěvě u Sydorovy babičky v Edmontonu. Ta byla z Ukrajiny a s Oleksiyem si jiným jazykem nepovídala.
Zhitnik vzpomíná na své začátky v Los Angeles s úsměvem a přiznává, že byl v jiříkově vidění. Paul Coffey, Luke Robitaille, Jari Kurri a hlavně Wayne Gretzky. Na setkání s Gretzkym se snad nedá zapomenout a dobře si jej pamatuje také Zhitnik:
„V létě jsme se sešli na kempu. Nejprve mladí hráči a o pět dní později se k nám přidali starší. Dohromady nás bylo asi šedesát. Měl jsem štěstí, že jsem trénoval ve stejné skupině jako Wayne. Před prvním tréninkem za mnou přišel a říká: Vítej, jsem Wayne Gretzky. Já na to jen: Vím kdo jsi.“
„Gretzky byl velmi chytrý a klidný chlap. V kabině mluvil tiše, tak aby ho každý poslouchal. Nikdy nekřičel, mluvil krátce a k věci. Vím, že se kamarádil s majitelem klubu a jeho manželka, holywoodská herečka Janet Jonesová poskytovala doma ubytování nezadaných hráčům. Jednou nás tam bylo asi sedm nebo deset. Gretzky kolem sebe vytvářel neskutečně pozitivní auru,“ vzpomíná na Gretzkyho Zhitnik.
Hned ve své první sezoně se Zhitnik stal členem prvního obranného páru Kings a odehrál takřka všechny zápasy. V 78 duelech posbíral 48 bodů. Bylo to poměrně překvapivé, protože Zhitnik v Sovětském svazu nebyl nějakou ofenzivní mašinou. Sám si to vysvětlil tím, že velmi rychle pochopil, o čem kanadskoamerický hokej je. Jednoduchost, nahození na branku, tlačení se mezi tři tyče. V Rusku to dle něj bylo pomalejší, více na krásu, extra přihrávky. v LA se prostě bušilo do vrat a to mu vyhovovalo, protože cítil, že má solidní střelu a dobrou přihrávku. Aby se udržel v kádru, věděl, že bude muset sbírat body. To se mu také dařilo. Až poté se začal také více soustředit na bránění.
Zhitnik byl s Kings blízko Stanley Cupu ale nezískal jej. Kádr Králů poté začal stárnout a nakonec se z něj pakoval i Zhitnik. 14.2.1995 – v tento den se začala psát historie Oleksiye Zhitnika v Buffalu. Sabres jej získali společně s Charliem Huddym, Robbem Stauberem a pátým kolem draftu z Los Angeles za Granta Fuhra, Philippa Bouchera a Denise Tsygurova.
V kádru Sabres to nebyly pro Zhitnika tak ofenzivní hody jako u Kings, ale musel se vycepovat k více oboustrannému defenzivnímu stylu. Do kádru Buffala ale zapadl skvěle a stal se dlouhodobou defenzivní oporou Šavlí. Pro Zhitnika to bylo něco o poznání jiného. Z týmu, který tvořila obrovská jména přešel k mančaftu, kde na začátku bylo jedno uznávané jméno – Pat LaFontaine – poté si jej vybudoval také Dominik Hašek, což už ale zase nebyl v kádru LaFontaine. Právě na Haška Zhitnik také velmi vzpomíná:
„Haška znám velmi dobře. Čtyři roky jsme spolu sdíleli hotelový pokoj na road tripech. Byl to normální, obyčejný kluk, který ale šestkrát vyhrál nejlepšího brankáře NHL a pomohl Česku k zisku zlata na OH. Myslím si, že nebýt jeho, Češi zlato nezískali. Jeho velká síla byla v tom, že nesnášel prohry. I když jsme na pokoji hráli šachy nebo karty. Nikdy nechtěl prohrát.“
Oleksiy Zhitnik se stal velkou součástí Sabres a v extrémně vyrovnaném kádru zastával funkci prvního beka. Nejvíce času na ledě trávil po boku Richarda Šmehlíka, se kterým tvořili vyrovnanou dvojici, jenž nakonec dokázala v play-off 98 vyzrát na Legion of Doom ve složení LeClair-Lindros-Renberg. Stopku Buffalu tenkrát vystavil ve finále konference Washington. Obecně sezona 97/98 byla pro Zhitnika co se týče bodů nejlepší v kádru Sabres. 15 branek vstřelil a na 30 dalších přihrál. Od devadesátých let, kdy se přeci jen hokej proměnil a dostal se do jisté moderní éry, to je nejvyšší číslo nastřílených gólů od zadáka Sabres. Nejblíže se k němu přiblížil během sezony 2010/11 s třinácti zásahy Jordan Leopold.
O rok později se v rámci základní části Zhitnik zařadil do průměru. Jeho um se ale naplno ukázal v play-off, kdy se tento bek podělil s Jasonem Wooleym o post nejlépe bodujícího hráče týmu v play-off, když oba vstřelili 4 góly a přidali 11 asistencí. O neúspěchu tohoto kádru nakonec rozhodl nechvalně proslulý „No Goal“ moment. I ze slov Oleksiye Zhitnika je dnes stále cítit trpkost:
„O osudu závěrečného, šestého zápasu rozhodl kontroverzní gól, který dal Brett Hull, ale který neměl platit. Tehdy bylo zavedeno pravidlo, že brusle nesmí být v brankovišti ani centimetr. Pokud jste v něm byly, gól neplatil. Hull toto pravidlo porušil, ale rozhodčí se na video nešli a vlastně ani nestihli podívat. Okamžitě přišly obrovské ovace, červený koberec na ledě, vytáhl se Stanley Cup, přišel Gary Bettman. A my seděli v šatně a pozorovali co se stalo. Nikdo to ale zpět nevrátil.“
Zhitnik také vzpomíná, že vedení Sabres ještě po finále 99 slibovalo, že se nakoupí posily, hráčům se zvednou platy a Buffalo bude pokračovat dál v tažení. Nic z toho se ale nestalo, navíc majitel měl finanční problémy a jeho synové byly dokonce uvězněni. Oleksiy působil u Sabres až do sezony 2003/04. Éra silného Buffala dle rodáka z Kyeva definitivně skončila odchodem Dominika Haška, na kterou navázali další hráči, jako třeba Mike Peca. Po výluce v sezoně 2004/05 se Zhitnik během tří sezon podíval do tří různých týmů. Zahrál si za Islanders, Flyers a Thrashers. Profesionální hráčskou kariéru pak ukončil po sezoně 2009/10 jako hráč Dynama Moskva.
V současné době žije Zhitnik v Kyjevě. „V Rusku jsem nebyl více než 9 let – vlastně od vypuknutí všech těch problémů,“ uvedl před necelým rokem v rozhovoru pro ukrajinský Sport. Jeho děti však vyrůstají v Americe. Syn Maksim žije v New Yorku a dcera Alina dokončila školu v Miami.
Proč reprezentoval Rusko?
V roce 2020 chtěl Zhitnik kandidovat na předsedu ukrajinského hokejového svazu, ale bylo mu vyčítáno, že se rozhodl reprezentovat Rusko a ne Ukrajinu. Sám Zhitnik vše vysvětloval tím, že v 90. letech pro něj nemělo reprezentování Ukrajiny smysl, jelikož hrála v nižších divizích a mistrovství se konala v moment, kdy ještě probíhala základní část NHL. Když se pak Ukrajina dostala mezi elitu, mohl si Zhitnik vybrat, zda „přestoupí“ k Ukrajině, nebo zůstane u Sborné. Vzhledem k tomu, že kdyby si vybral Ukrajinu, dostal by čtyřletý zákaz účastnit se mezinárodních soutěží, rozhodl se dokončit svou reprezentační štaci za Rusko.
„Nikdy jsem nezapomněl na své kořeny. Na utkání hvězd v NHL jsem hrál s ukrajinskou vlajkou, i když se to v Rusku hodně lidem nezamlouvalo. Člověk si ve svém životě nemůže vybrat pouze dvě věci. Vlast a rodiče. Kyjev a Ukrajina pro mě budou vždy nejblíže srdci,“ říká o své reprezentační historii Zhitnik.
