Viktor Maudr 
Ralph Krueger, podceňovaný „fotbalový“ trenér je prostě obrovským elementem a faktorem na výhrách Sabres. Nenechá si do věcí zbytečně mluvit, hledí na věci nezaujatýma očima a nevnímá zbytečné tlaky zaujatých fanoušků, mezi které bych se řadil i já. Abych svá slova vysvětlil. Olofsson-Eichel-Reinhart – této lajně se při hře 5 na 5 příliš nedaří. Eichel s Reinhartem nejsou moc schopní vytvořit střelecké pozice, Olofsson není schopný najít si to správné místo. Moc to neklape, ale kouč Krueger je nechává pohromadě.
Proč? Protože stejně tato lajna budí hrůzu a je bráněna nejlepší lajnou soupeře, což dodává více prostoru dalším lajnám. Ty již nejsou tak levé, jako byly v uplynulé sezoně, a tak z toho vyplývá mnoho šancí a vstřelených branek mimo první lajnu, což je obrovský rozdíl oproti uplynulé sezoně. Za to zaslouží pochvalu i Jason Botterill.
Skinner-Johansson-Sobotka. Před sezonou mnoho fanoušků nadávalo, že Sabres nemají druhého centra, že Johansson nehrál centra šest let a nemá na to. O Sobotkovi ani nemluvě. Jenže Krueger je stejně spojil dohromady, nechává je pospolu a ono to klape. I já již začínám věřit Sobotkovi ve druhé lajně. Postupně nabývá na jistotě, začíná se osmělovat směrem do útoku a stále si hledí defenzivních povinností, které dávají Johanssonovi se Skinnerem více prostoru k manipulaci v útoku.
Vesey-Mittelstadt-Sheary. Tito borci měli skvělý start do sezony, kdy dal Sheary dvě branky. Poté se zranil, na jeho místo přišel Rodrigues a lajna byla neviditelná. Přesto je nechal Krueger pohromadě, a to hlavně proto, aby si Mittelstadt s Veseym budovali chemii. Sheary je šikovný, rychlý, a celkově nemá příliš problém zapadnout kamkoliv. Krueger tedy třetí lajnu podržel pohromadě a tato formace mu to teď splácí. Je hodně ofenzivní, dobře technická i rychlá, a oproti ostatním třetím lajnám, proti kterým většinou nastupuje, má velkou ofenzivní výhodu. Problémem již je její tvrdost, avšak gólové příspěvky se teď od této formace hrnou, a to je to nejpodstatnější.
Girgensons-Larsson-Okposo. Pamatujete, jak jsme před sezonou všichni křičeli, že z těchto tří borců má zůstat maximálně jeden? Že Okposa pošleme pryč za pytel kuřecích křídel a jednoho z dvojice Girgensons/Larsson vystřelíme na měsíc? Krueger dal všem šanci, prohlédl si jak pracují, zvážil jejich hru a nakonec je nechal všechny v týmu a tato lajna mu to neskutečnou mírou oplácí. Jak říkal Andrew Peters v pozápasovém studiu utkání se San Jose, tahle lajna je teď to nejlepší, co Sabres mají. Je to samozřejmě myšlené s trochou nadsázky, ale daleko od pravdy to není. Naše čtvrtá lajna je jistá, většinou tlačí na soupeře, nedovolí mu ofenzivní choutky, v případě potřeby zastaví a zatlačí i elitní lajnu soupeře. Prostě jim to šlape.
Všichni stále pohromadě
To je další důležitý prvek Ralpha Kruegera. Ten sází na chemii v týmu a i když Sabres nehezky podlehli Ducks, nechal Krueger všechny lajny pohromadě, ať se poučí z chyb, a Šavle se mu svými výsledky za toto rozhodnutí odměnily.
Teče nám do bot? Speciální formace!
Pokud Buffalo těsně v utkání vede, na led se dostávají speciální formace. Na počátku sezony ztrácel své místo Olofsson, kterého v první lajně nahrazoval Vesey, aby tato lajna byla defenzivněji jistá. Jelikož se ale Olofsson v defenzivní pasáži hry zlepšil, má již své místo i v posledních minutách zápasu zpátky. Krueger ale nejraději sází na trojici Girgensons-Larsson-Sobotka. Ta má za úkol ubránit nemožné a nutno dodat, že se jim to daří. Girgensons s Larssonem se nesmírně obětují pro tým a skáčou do každé střely, Sobotka zase chytře pozičně vykrývá prostor a dobře vypichuje puky.
Ranní rozbruslení? Ne, díky!
Všimli jste si toho? Šavle skoro vůbec nevyužívají ranního rozbruslení. Kouč Krueger to komentoval se slovy, že ranní rozbruslení z hráčů vysává energii a je podle něj zbytečné. Zatím mu to funguje.
Brankáři? 50/50!
Hutton vychytal dvě čistá konta v řadě. Přesto proti San Jose nastoupil Ullmark a ne Hutton. Krueger s Balesem chtějí zanechat rotování brankářů, aby oba byli stále v plné síle, a to i před blížícím se tripem do Stockholmu, který bude brát hodně sil. I tato volba zatím Kruegerovi nese ovoce.
Obranné páry – polojasno ale bez deště
Obranné páry spolu také od úvodního buly sezony drží. Místy to sice skřípe, avšak suma sumárum je i obrana stabilní a pomáhá oběma brankářům k udržení klidového stavu před brankou Sabres. Henri Jokiharju si vybojoval místo v sestavě a je jasné proč. Tenhle kluk je jak Dahlinovo dvojče.
Je vidět, jak obrovské změny v týmu dokáže udělat jeden trenér. Oproti Housleymu je to jako nebe a dudy. Zaklepejme teď všichni na zuby a doufejme, že to Buffalu i nadále vydrží. Chvála Botterillovi za tento nekonvenční krok ve výběru trenéra. Zatím to prostě klape!
