Viktor Maudr 
Week 17
Miami Dolphins 26, Buffalo Bills 56
V posledním weeku řádné hrací sezóny NFL deklasovali Buffalo Bills na svém hřišti divizního rivala, tým Miami Dolphins a tím nastalo níže sledující:
1) Bills upravili svou konečnou bilanci na 13 výher a 3 prohry, čímž se výsledkově dostali na úroveň buffalského footballového týmu z první poloviny devadesátých let Nechce se mi hledat výsledky, ale tým je stejně silný a kvalitní, jako byl ten vedený quarterbackem Jim Kellym a legendárním koučem Marv Levym.
2) Bills názorně demonstrovali svou letošní absolutní dominanci v divizi AFC East. Zaznamenali poprvé v klubové historii (tím si ale nejsem jistý, raději si to najděte) bilanci 6-0, když vymetli všechny tři divizní soupeře doma i venku. Druhý tým za Bills skončil s rozdílem tří výher.
3) Bills přesvědčivě splnili očekávání sportovní veřejnosti, odborníků a hlavně fanouškovské obce a bez zaváhání sesadili z trůnu hegemona dvou posledních dekád, tým New England Patriots.
4) Bills diviznímu soupeři přivodili důležitou porážku a tím ho vyřadili z letošní účasti v utkáních play-offs.
5) Bills obsadili druhou příčku v americké konferenci za týmem Kansas City Chiefs a zajistili si kýžené domácí prostředí pro utkání Wild-card.
6) Bills umožnili příkladně odpovědným přístupem k utkání, aby o svůj postupový osud mohl rozhodnout přímo tým Indianapolis Colts, vedený koučem, a bývalým quarterbackem Bills, Frank Reichem. Tím si také přivodili, že neřízeným osudem se tým Colts stal jejich soupeřem v důležitém boji o postup do divizního finále.
7) Bills nasadili laťku očekávání extrémně vysoko. S přihlédnutím ke všemu, co o footballu a životě obecně vím, osobně považuji za úspěch pro tým jedinou věc: zisk Lombardiho trofeje. Vše ostatní by byl jen dílčí úspěch.
Poslední week probíhal v NFL ve znamení divizních soubojů jako vždy. V AFC East se do křížku pustili dvě dvojice se značně nestejnými ambicemi. Billskému utkání se pochopitelně budeme věnovat podrobněji, v něm šlo o postup a o zajištění výhodného postavení do play-offs.
Krátce se ale zmíním i o soupeřích z druhého zápasu. New England Patriots vydřeli výhru nad New York Jets a zajistili si, že počet proher v sezóně nebude mít dvě číslice. Patriots povede pravděpodobně i v příštím roce živoucí legenda kouč Bill Belichick (nebo to tak alespoň podle vyjádření zatím vypadá). Belichick bude muset vyřešit jeden základní problém. Tím je nalezení kvalitního quarterbacka. Variant je nepřeberné množství. Do týmu se může za určitých okolností vrátit Jimmy Garoppolo
Tým se může ucházet, díky finanční rezervě v rozpočtu, o služby některého z kvalitních quarterbacků na trhu s volnými agenty. Patriots se mohou pokusit vychovat si prospekt z draftu. V každém případě to bude zajímavé. S návratem hráčů z opt-outu (pokud k němu dojde) by se mohla rychle stabilizovat situace v defenzívě. Tým se bude moci opřít o secondary. Snahu o zlepšení bude muset upřít na passrush, který byl letos žalostný až hanebný.
Zálohu bude muset postavit z gruntu, protože letos ani žádnou neměl. Nesnadné bude nakopnutí ofenzívy. Tady bude potřeba začít od píky. Patriots se vždy chlubili svou O-linou a označovali ji samolibě za prvotřídní až nejlepší. Tradice nejlepších světových o-line stála na umění architekta Dante Scarnecchii. Fajn, Scarnecchia byl vynikající kouč, ale rád bych tu při této příležitosti zbořil jeden mýt. A je to mýtus o Scarmecchiově výjimečnosti. Nechci tím ani náhodou shodit jeho práci, ale moc rád bych ho viděl, jak by stavěl dokonalou o-line pro jiného quarterbacka než byl Tom Brady.
Dvě desetiletí tu totiž nebyl quarterback s lepším čtením defenzív, rychlejším, přesnějším a strojovějším odhozem, než byl Brady (prosím, neporovnávejte ho s Tom Bradym, který nyní hraje v TB Bucs). Nebyla to O-line, která činila Bradyho lepším quarterbackem. Vždy to byl nejlepší hráč celé footballové historie (od dob striktního dělení pozic), který dělal patriotskou ofenzívní lajnu o řád lepší. A dělal ji lepší ve všech směrech. V protekci, protože se o sebe ve skutečnosti uměl výborně postarat svou pohotovostí. V impaktu, protože vydupat si prostor pro běhovou hru, když se každá defenzíva zase obává přesného pasu, není tak nesnadné. Dante Scarnecchia nikdy v životě nepostavil dobrou ofenzívní lajnu v NFL pro jiného quarterbacka, než byl Tom Brady. NIKDY. To ale není poslední problém Patriots.
Běhovou hru budou mít kvalitní, jen pokud zlepší hru pasovou. V opačném případě sezóna skončí stejným fiaskem jako letos. A v pasové ofenzívě mají Patriots jeden vážný problém. Neumí draftovat. Kromě Rob Gronkowskiho si nikdy v draftu neuměli vybrat. Letos se to opět ukázalo a budeme všichni zvědavi, jestli se Belichick na stará kolena draftovat naučí.
New York Jets ukončili sezónu prohrou. Bilance 2-14 je tristní, ale bohužel je dokonalým zrcadlem práce vedení Jets. Angažmá už záhy skončilo pro hlavního kouče Adam Gase a je jen logickým vyústěním nefunkční spolupráce. Jets budou jistě velmi pečlivě vybírat nového trenéra a bude na něm, aby určil priority přestavby týmu ve všech myslitelných směrech. Se změnou trenéra přijde změna koncepce, se změnou koncepce přijdou změny na většině trenérských a podpůrných pozic a s těmito změnami přidou v konečném důsledku také rozsáhlé hráčské změny. Je to přirozené a očekávané. Nehovoříme v této souvislosti o kosmetických změnách. Jde o práci se smetáčkem a lopatkou, nikoliv pinzetou. Svým způsobem jsou ale Jets blíž k nápravě věcí a úspěšným výsledkům než Patriots.
O Miami Dolphins nemám žádné obavy. Kouč Brian Flores je vynikající a momentálně vidím Dolphins těsně v závěsu za Bills. Rival z Floridy má ale možnost se na Bills dotáhnout už během příštího draftu, ve kterém má dva výběry v prvním kole a dva výběry v kole druhém. Flores bývá občas kritizován fanoušky za to, že v sezóně postavil na pozici startera nováčka Tua Tagovailou. Od nezasvěcených fanoušků, kteří nesledují NFL delší dobu, zaznívají dokonce názory, že pokud by pokračoval na pozici startera Ryan Fitzpatrick, Dolphins by postoupili do play-offs. Což je ovšem s velkou pravděpodobností omyl.
Ryan Fitzpatrick je typem hráče, který nemá dobré výsledky jako starter. Tuto úlohu, a to je dlouhodobě výsledkově ověřeno, naprosto nezvládá. Naproti tomu je výborným backupem a má skvělé výsledky, pokud může fungovat jako prvotřídní quarterback reliever. Tagovailoa vystřídal Fitzpatricka při bilanci 3-3 (po dvou výhrách nad zoufalými Jets a zdecimovanými 49ers). Pak si v této sestavě, číli Tagovailoa starter – Fitzpatrick reliever, připsali bilanci 7-3. Zdánlivě to bylo díky Fitzpatrickovi, ale to není tak úplně beze zbytku pravda.
Dolphins vyhrávali díky defenzívě a spectýmu. Zásluhy Fitzpatricka nechci bagatelizovat, ale letošní Dolphins nejsou QB-týmem. Znám Fitzpatricka hodně dobře (hlavně z jeno působení v Buffalu, ale i později jsem ho pozorně sledoval). S čistým svědomím mohu říci, že pokud by byl Fitzpatrick starterem do konce sezóny, myslím, že Dolphins by uhráli výsledek nejlépe 9-7. Fitzpatrick by týmu některá vyhraná utkání svou podnikavostí pokazil a coby quarterback-starter by jako VŽDY znovu selhal. A Dolphins potřebovali hlavně neztrácet míče.
K tomu byl až do posledního utkání Tagovailoa lepší volbou než Fitzpatrick. To víme, viděli jsme to nespočetkrát. Historie by se jen znovu opakovala. Možná existuje někdo, kdo věří, že Fitzpatrick by se letos mohl naučit nechybovat v klíčových okamžicích a zůstat ve střehu celých 60 minut. Stejně dobře by ale mohl uvěřit i tomu, že lze naučit Slunce, aby obíhalo kolem Země. Moc velký rozdíl v tom není. Vyzkoušet mladého quarterbacka byl tedy správný krok v každém myslitelném ohledu. Jak ale s touto nabytou zkušeností Flores naloží, to nevíme. Nedivil bych se, kdyby pro nás všechny připravil nějaké překvapení.
Průběh zápasu:
V Buffalu je zimní počasí, s jemným studeným deštěm, kterému už moc nechybí do změny skupenství. Teplota byla těsně nad nulou. Utkání dávala stanice CBS a komentář byl až teatrálně servilní NFL. Hlavní rozhodčí Bill Vinovich a jeho parta předvedli pár rozhodnutí (aniž bych si myslel, že někomu nadržovali), kvůli kterým by si mohl přiihlížející ukroutit hlavu. Škodili oběma týmům, ale spravedlivě příkoří dávkovali na obě strany. Otázkou dne bylo, v jaké sestavě Bills nastoupí a které hráče bude kouč McDermott šestřit od začátku a kterým poskytne odpočinek v průběhu zápasu.
Z pravidelných starterů nakonec nenastoupili jen WR Cole Beasley, DE Jerry Hughes, DB Tre´Davious White a DE Mario Addison. McDermott držel sestavu dlouho v tajnosti. Ze sestavy se dalo vyčíst, že Bills jsou rozhodnuti se o výhru porvat a nic neponechat náhodě ohledně boje na dálku o druhý seed s týmem ze severní divize americké ligy, Pittsburgh Steelers. Miami Dolphins nastoupili pochopitelně v rámci možností kompletní. Týmu ale chyběl (později v utkání se ukázalo, že zcela rozhodujícím způsobem) quarterback, ex-billský Ryan Fitzpatrick.
Shrneme-li obecně průběh zápasu, zjistíme, že utkání rozhodli zásadním způsobem dvě věci psychologické povahy a dvě věci herní povahy. Miami Dolphins nutně potřebovali vyhrát a ačkoliv se většinou hovoří o tom, že taková povinnost je výbornou motivací a hnacím motorem, my si rovnou můžeme říci, že tomu tak není. Vyhrává se kvůli vyšší kvalitě, to je primární hodnota. Motivace je hodnota sekundární a může být občas hodně zavazující.
Bills hráli ve velké pohodě. Postup měli v kapse, o druhý seed se mohli postarat oni nebo Browns. A navíc se jim daří. Pocit, že ať se děje, co se děje, i tak to všechno dobře dopadne, si na sebe automaticky přitáhli i hráči, kteří za startery v průběhu utkání zaskočili. Pokud se daří, všechno je snazší.
Miami Dolphins měli dva zásadní problémy, jeden v ofenzívě a druhý v defenzívě (stejný problém jako defenzíva měl i spectým). Oba problémy těžko můžeme v písemné formě guturálně vyřvat, ale vypluly během zápasu na povrch a byly zcela markantní. Oba byly logicky přiživeny výbornou hrou Bills na obou stranách míče. V ofenzívě se museli Dolphins spolehnout na služby mladého, nezkušeného quarterbacka Tagovailoa. Nepřísluší mi posuzovat správnost výběru her, ale můžeme si fanouškovsky zhodnotit, jak se ofenzívnímu koordinátorovi Chan Gaileymu podařilo se svým quarterbackem v utkání uspět. V první části zápasu (tedy v době, kdy bylo herní rozpoložení Tagovailoa ještě velmi dobré) mu Gailey ordinoval jednoduché hry ortodoxního stylu. Jakmile se tým dostal do bodové ztráty a Tagovailoa do presu, začal ho Gailey nutit do velkých her, až mladého hráče naprosto zacyklil v neúspěchu a selháních.
Nepřipomíná vám to něco? Nezažili jsme přesně tohle s Gaileyem už v Bills? To není podobnost čistě náhodná. Tagovailoa měl potenciál k uhrání velkých her na začátku utkání, ve druhé části po něm Gailey chtěl hry, při kterých by pravděpodobně chyboval proti dobře organizované pasové obraně Bills i mnohem zkušenější a herně vyspělejší quarterback. Druhá zcela zásadní věc ohledně Tagovailoa se jmenuje levorukost. Odborníci se občas dohadují, zda je to výhoda či nevýhoda. No, tak já vidím na vlastní oči, že je to momentálně obrovská nevýhoda pro Dolphins, a těžko mohu poručit svým očím, aby viděly něco jiného. Problém je všude, v herních schématech, herních návycích.
Přeneseno a vyjádřeno jedním herním detailem: v podstatě se každý wide receiver musí popasovat s tím, že míč má opačnou rotaci. Zaznívá argumentace i z druhé strany, tedy že s tím mohou mít problémy i defenzívy. Ano, to připouštím a je to stoprocentně pravda. Ale bude to platit, až pokud budeme hovořit o minimálně dvouleté sehranosti. Ofenzíva Dolphins nyní prochází obdobím, kdy polovinu zápasu hraje levoruký a polovinu pravoruký quarterback. A platí za to daň.
Na defenzívu (a spectým) se Dolphins spoléhali ještě více. Zásadním problémem bylo, že si toho byla příliš vědoma a až moc chtěla vytvořit pro vlastní tým rozhodující výhody. Obrana přestala hrát fundament a začala hrát oportunisticky. A to se v takto důležitém zápase nedělá, protože se to často nevyplácí. Dolphins se to vyplácelo celou sezónu, takže bylo jen otázkou času, kdy si natlučou huby. Defenzívní backové úplně upustili od hry do těla a hráli míč (problém A). Ve spreadu nehráli jistotu ale předskok (problém B). V gapech nehráli strong ale feeling a intuici (problém C). Z praktického hlediska to na hřišti vypadalo tak, že se postupně všechny tři problémy naplno rozhořely a celá defenzíva shořela jak sirky.
Problém A zapříčinil ztráty z misstacklů a nevyprodukoval TFL. Problém B vyprodukoval sice dvě intercepce, ale zároveň povolil mraky velkých her kvůli tomu, že defenzívní backové nebyli schopni kvůli sekundovému předskoku dohnat rychlé wideouty směrem dozadu (hvězdná secondary zažila hrobový den). Problém C způsobil, že hráči Bills měli ulehčenou roli při hledání separace, protože stačilo jediné – být trochu trpělivý.
Dolphins vyhráli los a pak nastala situace, která se občas stává, ale já měl pocit, že ne na úrovni NFL. Dolphins si vybrali výkop a rozhodčí Vinovich sám určil Bills stranu, odkud budou začínat. Bills si tedy nemohli vybrat ani z jedné varianty sami. Phins vstoupili do utkání lépe, hráli soustředěně v obraně i v útoku. První drive Bills se dostal do problémů, když tackle Dawkins povolil sack a QB Allen řešil druhý down pro 21 yardů pasem na WR Davise. Billského receivera předskočil CB Jones a byla z toho intercepce. Drive dotáhl Tagovailoa do field goalu. 3-0 pro Miami. Základem pro první bodový zisk Bills v utkání byla hra puntera Bojorqueze, který přišpendlil Miami v na jednoyardovku.
Čtvrtý drive Bills se překlopil do druhé čtvrtiny zápasu. Bills začínali mít navrch v ofenzívě i defenzívě. OC Brian Daboll už načetl defenzívu soupeře a DC Frazier si rychle uvědomil, že od útoku vedeného Tagovailoa nehrozí nic zásadního. Vyšší kvalita Bills se začala zjevně projevovat a to navzdory absencím v sestavě. Tříminutový drive ze 7 her končil rychlou separací WR McKenzieho na DB Needhamovi a přesným hodem QB Josh Allena. 3-7 pro Buffalo. Phins na hřišti dlouho nepobyli a znovu tu byla ofenzíva vedená Allenem. 8 her a 88 yardů za necelé tři minuty, volná hra při offsidu phinské defenzívy, rychlá separace McKenzieho na DB Needhamovi a přesný hod QB Allena. Jako přes kopírák.
Secondary Dolphins se stala rychle nejhorší bojovou jednotkou na celém hřišti. 3-14 pro Buffalo. A o chvíli později přišla pasáž, která, dá se říci, rozhodla utkání. Dolphins zahrávali punt. Míč chytil McKenzie, který v utkání plnil roli zástupného returnera za Andre Robertse, prokličoval hřiště a zaskóroval (84 yardů) touchdown. 3-21 pro Buffalo. Tento okamžik Dolphins herně ještě nezlomil. V dalším drivu zahráli krásnou trikovou hru a také její zásluhou se dostali až před end-zónu Bills. Výhodu ale nezužitkovali v zisk touchdownu, jen FG. 6-21 pro Buffalo. A z následujícího drivu, ve kterém QB Allen a rychlý WR John Brown (navrátilec do sestavy) vyškolili secondary soupeře, Bills vytěžili čtvrtý touchdown druhé části hry. Do šaten se odcházelo při skóre 6-28 pro Buffalo a nad týmem kouče Florese se zatáhla obloha o poznání více.
Druhý poločas začal tak, jak si hráči Dolphins představovali. Bills stáhli ze hry hráče, kteří si překonali důležité osobní rekordy a dosáhli na individuální mety, které si předsevzali. QB Allen překonal letitý rekord Drew Bleadsoa v počtu naházených yardů za sezónu, WR Stefon Diggs překonal metu 1.500 yardů nachytaných za sezónu a vyhrál NFL ve dvou kategoriích: počet zachycených pasů (catches) a počet nachytaných yardů. Dolphins udeřili a z prvního drivu se prosadili až do bezprostřední blízkosti billské end-zóny, do které míč donesl po pracném dobývání RB Gaskin. 13-28 pro Buffalo. Navíc, nově nastoupivší QB Matt Barkley v prvním drivu nic neuhrál a Bills puntovali.
Miami se nadechli k dalšímu náporu, všemu ale učinil okamžitě přítrž CB Josh Norman, který si vyzvedl zlevněný picksix. Tagovailoa házel na WR Parkera, který upadl, takže se míče snadno zmocnil pár yardů od end-zóny soupeře billský defenzívní back. 13-35 pro Buffalo. Nový dolphinský pokus skončil na polovině hřiště při pokusu o konverzi čtvrtého downu. Bills dostali k dispozici zkrácené pole a mohli poměrně pohodlně navýšit náskok, QB Barkley ale výhody nevyužil, hodil míč na dobře obsazeného WR Davisea a byla z toho intercepce pohotového CB Howarda. Radost Dolphins trvala jen dvě a půl minuty, po kterých S Dean Marlowe vychytal znovu Tagovailoa, když mu do rukou přiletěl tečovaný míč WR Bowdena.
V poslední čtvrtině se nahřišti objevili hráči z hluboké rotace Bills. Vývoj hry a skóre ale domácí hráči pevně třímali ve svých rukou. QB Barkley okořenil první drive poslední části hry krásným pasem na WR Davise. Drive končil touchdownem RB Antonio Willimse (18 yd běh). 13-42 pro Buffalo. OC Gailey to dal svému quarterbackovi vyžrat a znovu ho natlačil do hry, která neměla hlavu ani patu. Hod do neznáma si zase našel otevřenou náruč S Deana Marlowa. Chudák Tua, přišlo mi ho líto. Bills jeho chybu nemilosrdně potrestali dalším běhovým touchdownem RB Williamse. 13-49 pro Buffalo. Až pak si vydupali hráči Miami prostor na kvalitativně třetí obraně domácích, která ale hrála stále velmi soustředěně a velmi tvrdě (hráči z billské rotace, kteří se běžně na hřiště nedostanou, se chtěli předvést v co nejlepším světle). RB Ahmed zaskóroval touchdown, pokus o dvobodovou konverzi ofenzívě nevyšel. 19-49 pro Buffalo. K dovršení všeho neudržel v následujícím drivu Dolphins míč WR Hollins, TFL pro LB Andre Smithe, pokryl bleskově DT Harrison Phillips. QB Barkley si zápas užíval, 56-yardový pas na WR Davise skončil dalším touchdownem. 19-56 pro Buffalo. Dolphins zápas uzavřeli změnou skóre na 26-56.
Ofenzíva:
Odehrála, už z principu výměny quarterbacků a velké části personálu, velice zajímavé utkání. A úspěšné. 24 prvních downů, 377 yardů vzduchem do kvalitní secondary Dolphins, která zaměstnává dva momentálně nejlépe placené defenzívní backy v NFL. Čtyři dobytí red-zóny znamenala čtyři touchdowny. Základ úspěchu položil QB Josh Allen, který za první poločas zkompletoval 18/25, 224 yardů, 3 TD, 1 INT, 1x sack pro -11 yardů. To jsou fantastická čísla, přihlédneme-li k tomu, jak pevná a letos vyhlášená je obrana Miami. Ani Matt Barkley ale nezklamal a hrál hodndě odvážně: 6/13, 164 yardů (12,6 yd na pokus), 1 TD, 1 INT, nebyl sackován.
Ofenzívní lajna měla za úkol hlavně nedopustit, aby se někdo dotkl Josh Allena. Kromě dvou situací, z nichž jedna byla výsledkem informačního šumu a druhá dobrým provedením opožděného blitzu, se jim to podařilo.
Hráči na skill pozicích se ukázali ve výborném světle. WR Gabriel Davis se sice stal cílem dvou hodů, které skončily intercepcí, ale na dva catche se stal se 107 yardy (a touchdownem) jedním z nejproduktivnějších billských hráčů. WR Stefon Diggs se dostal přes metu 1.500 yardů nachytaných v sezóně a ze hry byl stažen. WR John Brown znovu ukázal, jak oblíbeným cílem pro quarterbacka dokáže být. 72 yardů, průměr 18 yardů na catch, touchdown, několik separací postavených na přesnosti a rychlosti. TE Dawson Knox hrál tvrdě a odhodlaně. Dobře blokoval. Chytil jen dva z osmi pasů, ale odehrál slušný zápas. Prim hrál WR Isaiah McKenzie. 65 yardů, 2 touchdowny ofenzívy a krásná akce na pozici zaskakujícího punt returnera, zakončená třetím touchdownem. Running backové se do hry v první půli nedostali. Tým začal běhovou hru využívat více až v druhé půli, kdy se na hřišti objevil letos poprvé nedraftovaný hráč North Caroliny Antonio Williams. Williams se chopil své příležitosti a za relativně krátkou dobu naběhal 63 yardů a zaskóroval 2 touchdowny.
Nejlepší hráč:
WR Isaiah McKenzie
Defenzíva:
Podala dobrý výkon, který těžil ze špatné práce quarterbacka soupeře. Podstatné číslo je 3/14 a 1/2, což jsou úspěšnosti konverze třetích potažmo čtvrtých downů. Ostatní čísla nemá cenu s ohledem na průběh zápasu uvádět, protože jsou spíše matoucí a zavádějící.
D-line hrála velmi dobře. Moc se mi líbili DL AJ Epenesa, kterého jsem konečně mohl vidět pořádně v akci, a hlavně DL Ed Oliver. I další hráči ale měli řadu světlých momentů.
Mezi všemi obránci na hřišti v obou týmech hrál ale hlavní roli střední linebacker Tremaine Edmunds. Dokonalý výkon.
Secondary velmi dobrá. Obrana nemá žádná vážná zranění. To je podstatné.
Nejlepší hráč:
MLB Tremaine Edmunds
Spectým – Zadařilo se. PR Isaih McKenzie dal spectým touchdown Bills poprvé od sezóny 2014. Snaper, holder, punter, kicker, returner, postpunt/kickoff coverage – to vše fungovalo bez chyb.
Play-off
AFC Wild Card Game
Indianapolis Colts @ Buffalo Bills
Nejdůležitější utkání billské sezóny je tu.
Bills uhájili druhou příčku v AFC a to je nasměrovalo do Wild Card Game. Ještě do loňské sezóny by druhá příčka zajišťovala Bills týden odpočinku navíc a přímý postup do divizního finále. Bohužel, letos se počet účastníků play-off rozšířil na sedm, takže výhody bye bude požívat pouze vítěz AFC a tím se stal tým Kansas City Chiefs. O postup do divizního finále si to rozdají Bills s velice silným a nebezpečným soupeřem – Indianapolis Colts. Pokud bychom chtěli oba týmy výsledkově porovnat, došli bychom k závěru, že byly stejné úspěšné. Colts skončili s bilancí 11 výher a 5 proher.
Tato čísla jsou ale nyní irelevantní. Výsledky jsou zapsány do archívů, kromě domácího prostředí nicméně nepřináší Bills žádnou výhodu. Začíná se od nuly a ani jeden z týmů nemá žádný opravný prostředek pro zápasové selhání. Tak to ale má být a od začátku sezóny jsme si to tak přáli. Bills si zajistili pro tento zápas výhodu domácího prostředí.
Bills postoupili do play-off potřetí za poslední čtyři roky. Ve dvou předchozích případech svou pouť ve vyřazovacích bojích skončili hned v prvním kole. Rozebírat obě utkání nemá valnou cenu, protože letošní Bills mají v mnoha směrech kompaktnější a také zkušenější tým. Na jinou úroveň se dostal koučing, vnímáme to pozitivně v každém utkání. Billská ofenzíva už není ustrašená, funguje velice spolehlivě jako celek a je schopna přinést týmu dostatek bodů a jít do zápasových přestřelek. Zásadním způsobem se zvedá výkon defenzívy, která začíná v mnoha ohledech připomínat úspěšné defenzívy uplynulých několika let, kdy na obraně spočívala odpovědnost za úspěch v utkáních. Obrovsky se zvedla úroveň práce koučů a lidí kolem. Generální manažer Brandon Beane si vysloužil titul The Executive of The Year za svou vynikající práci v offseason i v probíhající sezóně.
Hlavnímu kouči Sean McDermottovi jsem se v minulosti hodně nasmál a také jsem se dost natrápil z jeho rozhodnutí. Ale on urazil ohromný kus cesty za zlepšením. Je pozorný, soustředěný a vnímavý. Dobře a citlivě vnímá nuance ve hře. Dříve jsem se smál spoustě věcí a považoval ho v nich za pozéra. Ale on pracoval a pracoval a pracoval a jeho hesla o kalibrech a procesech nabyla na platnosti. On dokázal všechna ta vágní klišé skutečně zrealizovat a zhmotnit. A Bills mají také vynikající lidi kolem McDermotta. Ofenzívní koordinátor Brian Daboll nahradil ve funkci zkušeného Rich Dennisona.
Spousta lidí to vnímala jako osudovou chybu, protože k výchově mladého quarterbacka jim spíše seděla ustálená hodnota zkušeností. Brian Daboll si prošel svým peklem první sezóny, kdy nemůžeme hovořit jen o pouhé kritice, ale spíše o pranýřování, zesměšňování a zpochybňování každého jeho kroku. Po dvou sezónách u týmu se stejní lidé se zoufalstvím v očích ptají: co budeme dělat bez Dabolla, pokud odejde za kšeftem hlavního kouče jinam? Defenzívní koordinátor Leslie Frazier má přesně ten přístup, který u koučů miluje každý hráč. Je tolerantní, umí podat pomocnou ruku, poradit, zastat se. To vše až po sajdlajnu. Na hřišti umí donutit hráče k tomu podstatnému: aby ve správný okamžik, provedl správný hráč na správném místě správnou věc. Těžko se mohu zmínit o všech dalších lidech, kteří odvádí vynikající práci, přestože by si to zasloužili. V jednom případě ale udělám výjimku. Tím člověkem je kouč quarterbacků – Ken Dorsey. Myslím, že vše směřuje k tomu, aby právě on se stal novým ofenzívním koordinátorem Bills.
Předchozím týmům pokaždé něco k postupu v play-offs chybělo. Tým ze sezóny 2017 se spoléhal výhradně na výkony defenzívy a ofenzívu používal k tomu, aby neztrácela míče a při tom se pokusila o nějaký efentuální bodový zisk. QB Tyrod Taylor míče neztrácel a hlavně RB LeSean McCoy uměl být občas za dynamickou proběhovou o-linou k neudržení. Utkání s Jacksonville Jaguars bylo vyrovnané a stalo se přehlídkou krásy pro každého, kdo si oblíbil puntery v plném zápřahu. Nakonec rozhodla větší podnikavost quarterbacka soupeře Bortlese, který uměl ve správné chvíli vzít na chvilku otěže zápasu do svých rukou. Pokaždé tvrdím, že pokud by do utkání nastoupil rychlý a pohotový LB Matt Milano, Bortles by podstatné yardy rozhodujícího drivu zápasu neuhrál. Ale soupeř by si je možná obstaral jinak, to nevíme a už se to ani nedozvíme. Bills by se ale k bodům dostávali těžko. Tehdejší defenzíva Jaguars byla špičková a billský útok žvýkal bezzubými dásněmi.
V loňském roce promarnili Bills zajímavé poločasové vedení. Ačkoliv nemám rád řeči o konkrétních situacích, které se staly zlomovými ve vývoji utkání z psychologického hlediska, a pro které se zažil termín: „momentum“, v tomto konkrétním utkání k něčemu podobnému skutečně došlo a mohli jsme to vidět na vlastní oči. Jeden povedený zákrok JJ Watta v obraně, kterým Texans umrtvili úspěšný drive Bills za dalšími body nastartoval psychiku padesátky hráčů jednoho týmu a amortizoval psychiku padesátky hráčů druhé týmu. Tedy, asi ne celých padesátek na obou stranách, ale těch některých důležitých hráčů rozhodně. Bylo by zajímavé sledovat, jak by utkání dopadlo, kdyby stál loni za centrem quarterback Josh Allen. Ten letošní. To nevíme a už se to ani nedozvíme.
Z utkání s Colts mám strach.
Velký strach.
Nemám strach z toho, že by náš tým byl slabý. Přesně naopak. Děsí mě síla billského letošního týmu. Hrozím se toho, že by mohli Bills promarnit ten obrovský, neuvěřitelný kvalitativní kapitál, který mají letos k dispozici. Pokud by padl dotaz, jaký výsledek by byl pro Bills letos úspěchem, existuje na něj jediná poctivá odpověď. Není to výhra v divizi, není to postup do divizního finále, není to postup do konferenčního finále, není to postup do Super Bowlu. Je to zisk Lombardiho trofeje. Je to zisk titulu mistrů světa. Beru-li v potaz všechny okolnosti a mně známá fakta, žádný jiný výsledek nás nemůže uspokojit a nemůžeme ho považovat za úspěch. A to jen akceleruje obavy až hrůzu, kterou mám ze zápasu s Colts.
Kde se bere můj strach? Jaký k tomu může být důvod a co je to za nesmysl? No, existuje k tomu pragmatický a letitými zkušenostmi utvrzený názor: zítra nemusí být dnes. Často hovořím s fanoušky o tom, jak jsem vnímal a hlavně prožíval 4 prohrané Super Bowly Bills v devadesátých letech. Jak? V pohodě. V překvapivé pohodě. A víte proč? Protože jsem ani netušil, že by zítřek nemusel být stejný jako dnešek. Pochopitelně mě štvala každá z těch proher, ale věděl jsem, že přijdou další šance a další postupy do Super Bowlu. Věděl jsem, že Bills jsou jasně nejsilnější franchise z východní divize. Věděl jsem, že Dolphins si své odehráli, Don Shula skončí a tím to pro Miami celé zhasne, věděl jsem, že Jets mají silný tým každý rok na papíře a slabý na hřišti a věděl jsem, že football je pro Boston cizí sport, který nikdy nemůže konkurovat baseballu, basketu a ani hokeji. Kdyby mi někdo v polovině devadesátých let řekl, že New England postaví tým, který bude hrát dobře, s vervou bych se mu vysmál. Bills promarnili čtyři příležitosti, ale mnou to ani nehlo. Byl jsem si jistý, že přijdou další. Netušil jsem, že na silný tým budou Bills muset čekat celé čtvrtstoletí. Říká se tomu „kout železo, dokud je žhavé“. A to je jedno z největších mouder, které se z civilního života promítá do sportu a football nevyjímaje.
Kujte žhavé železo, protože zítra nemusí být, jako je dnes. Všichni, kteří říkají, že pokud letos Bills nevyhrají, nic se neděje a přijdou další příležitosti v letech následujících, nejsou přímo hloupí, jen football nesledují dost dlouho a netuší jak věci fungují a jak do sebe přes svou nelogičnost přesně zapadají. Nemluvme o plánech na příští rok. Pokud zabrousím do extrému, příští sezóna ani nemusí být rozehrána.
Cíl je jediný: postoupit do Super Bowlu. Popáté Bills snad neprohrají.
Cesta bude dlouhá a k výhře vedou dílčí kroky. Tím prvním je vyhrát v domácícm prostředí nad silným a krajně nebezpečným týmem Indianapolis Colts. Bills jsou favoritem utkání, ale prohra je zcela reálná. Smazala by všechna pozitíva sezóny. Kromě obvyklých keců o tom, že nám ukázala sezóna řadu skvělých věcí, na kterých lze stavět a na které lze navázat, by se sezóna stala propadákem. Příští sezóna může být úplně jiná. Mohou přijít zranění, dramatický pokles formy, zvýší se konkurence, nepovedou se přestupy a draft…. těch věcí, které se mohou podělat, je dlouhý seznam.
Poražte Indianapolis Colts!
Mám Colts ve velké úctě, mám rád ex-billského quaterbacka a nyní hlavního kouče Colts, Frank Reicha. Do utkání půjdeme jako soupeři, ale pokud by vyhráli Colts, určitě bych jim v dalším play-off přál. Tak. Pokaždé jsem krátký profil soupeře sestavoval sám svépomocí, ale tentokrát mám možnost využít vzácné příležitosti, že fanouškem Colts je Honza Ježour. S velkou vervou vyplnil mou prosbu, aby se pár slovy vyjádřil ke stavu v Colts těsně před utkáním. V nezkrácené verzi poskytuji jeho věcnou výpověď, nebo spíše odpověď, na tři tematické okruhy, týkající se utkání, z pozice fanouška soupeře:
1) Silné stránky Colts a jak se pokusíte prosadit, v ofenzívě i defenzívě?
Colts si budou chtít rozvzpomenout na dva výborně sehrané zápasy, kde hlavní roli sehrál do puntíku splněný gameplan Franka Reicha (útok) i Matta Eberfluse (obrana). Loňské vítězství na půdě budoucích šampionů z Kansasu a letošní proti Packers vedené skoro MVP Rodgersem si byly typově velmi podobné. A vzhledem, že jsou si tyto pass heavy týmy hodně podobné i s letošními Bills, očekávám stejnou strategii. Jak produktivní útok Patricka Mahomese, tak Aarona Rodgerse strávili valnou část utkání v roli diváků za postranní čarou, zatímco runnigbaci Colts v součinnosti s ofensivní lajnou dávali dohromady jeden pětiminutový drive za druhým. Vychladlé útoky soupeře, kterým se nedostávalo potřebného tempa a rytmu, pak velmi často chodili ze hřiště 3-a-ven a opět se vraceli do rolí diváků.
Loňskou roli hlavního drtiče hodin Marlona Macka převzal Jonathan Taylor, další z mnoha skvělých tailbacků líhně Wisconsinu. Mack si v prvním letošním utkání přetrhl achilovku a tak zůstala hlavní nálož yardů na Taylora. Jeho souboj s dvojicí výtečných runstoperů Milana a Edmundse bude prvním x-factorem tohoto utkání. V listopadu a prosinci těžili Colts ze znovuobjevené produkce T.Y. Hiltona. Jemu vpředu zdatně sekundují mladíci Zach Pascal a Michael Pittman. Pokud by ale měl gameplan fungovat tak, jak jsem si jej vysnil, neměli by být z Riversových rukou příliš využíváni. Pokud chtějí Colts krájet postupně čas i hřiště, očekávám naopak (nebo bych si spíše přál) větší zapojení trochu opomíjených tight endů Burtona s Doylem.
Dlouhá léta tvořil Rivers s Antonio Gatesem v San Diegu obávanou dvojku, která zejména v endzoně sypala soupeřům jeden TD za druhým. Tato spolupráce zůstala pro letošní rok zcela nevyužita a tak mohu pouze doufat, že zafunguje jako nějaký tajný trumf či skrytá zbraň. Riziko hození interceptionu na 10y je přeci jen poněkud menší, než při 40 yardovce na Hiltona, že? A bez čistého štítu Riversova se v sobotu naprosto neobejdeme. Za posledních 10 let hrál v play off 5 utkání s rekordem 2-3. Obě výhry (obě venkovní, 2013 CIN a 2018 BAL) se zrodily bez Philipova turnoveru.
Na druhé straně míče nečekám vůbec žádné převratné novinky a DC Matt Eberflus se jistě bude držet osvědčené taktiky, kvůli které byla obrana v offseason i vhodně typově doplněna o zkušené borce DeFo Bucknera a Xaviera Rhodese. Colts jsou v celé lize nejméně blitzujícím týmem a spoléhají se na vcelku efektivní a produktivní 4-man-rush, přičemž zbylých 7 hráčů dropuje do zónové obrany. 40 sacků s tímto stylem hry není vůbec špatná vizitka. Přední čtyřka těží z výrazné hloubky kádru, který dává špílmachrům Houstonovi a Bucknerovi dostatek příležitostí k odpočinku, přičemž kvalita na hřišti výrazně neklesá.
Zde bych chtěl vypíchnout zejména solidní rotaci dvojice Turay + Muhammad. Hlavní pojnou silou jsou stěžejní linebackeři Leonard a Walker, kteří díky své rychlosti stíhají coverage. Myslím, že jejich schopnosti prověří zejména Dawson Knox a Cole Beasley, kteří se budou pohybovat zejména v jejich výsostných vodách. Rychlost, to je doména, která zdobí i početný sbor našich defensebacků, v čele s objevem roku Julianem Blackmonem, Rock Ya-Sinem a TJ Carriem. Nečekal jsem, že se po zranění Malika Hookera bude naše secondary stále tak dobře držet v popředí passových statistik. Na střežení stále otevřeného rychlíka Cole Beaslyho se bude jistě podílet náš pseudonickel Kenny Moore, který však na této pozici zaskakuje v případě nejvyšší potřeby. A ta s Beasleym jednoznačně nastává.
2) Čeho se můžete obávat a jaké jsou slabší stránky Colts?
Bude zajímavé sledovat, zda se ve výčtu našich slabin a zranitelných míst protnu s herním plánem, který bude Slávek Jindra zpracovávat přímo na přání jeho přítele trenéra Seana McDermotta. Tak předně: Riversovy „íčka“ již jsou legendou a pokud bude při nepříznivém skóre Philip donucen k 35+ passovým pokusům, vidím to na více než jeden turnover tohoto druhu. Tudy cesta k úspěchu Colts rozhodně nepovede. S tím souvisí i nečekaná absence starting tackla Antony Castonza, která se bohužel kvůli operaci kotníku protáhne do konce sezony.
Rychlá náhrada v podobě 10letého veterána a světoběžníka Jareda Veldheera není adekvátní a tak nezbývá než doufat již výše zmíněné: nehážeme – běháme. Nepamatuji z letoška ani let minulých, že by si obrana Colts dokázala nějak výrazně poradit s mobilními quarterbacky. Rychlé nohy Joshe Allena mohou být neřešitelným problémem a Allen díky nim možná sebere nejeden klíčový třetí down, možná i nějaký pěkný bootlegový touchdown. Pokud Eberflus nenachystá nějaký speciální plán na tyto hry, může nás Daboll s Allenem opravdu roztrhat na kusy. Ve chvíli, kdy na jeho střežení vyčleníme nějaké „očko“, otevře to zase ve středu hřiště dveře Beaslymu a tight endům. Této zbraně se osobně bojím velmi moc.
Útok Bills je ale prvotřídní v mnoha ohledech a klidně se může stát, že Steffon Diggs nenajde k sobě rovného cornera a zničí nás on sám. Rhodes mu nebude stačit rychlostně a Ya-Sin zase výškově. Bude zajisté nutná pomoc od safeties, která zase může zcela otevřít dveře Brownovi, Davisovi nebo (jak jsme mohli vidět v neděli proti Dolphins) McKenziemu. Útok Bills jsem již dříve vychválil ve své pravidelné rubrice „Dojmy a Rozmary“ na nfl.cz a není důvod na tom nic měnit. Stojím si za svým, že v současné době je útok Bizonů pestřejší, kompaktnější a méně předvídatelný než ten božský a nebranitelný náčelnický.
3) Co tě ještě napadá? Jaký máš z utkání pocity? Jaká máš tušení? Jak to celé dopadne?
Utkání bude mít několik dalších vedlejších příběhů, které bych nechtěl opomenout. Předně bude tento zápas speciální pro našeho hlavního trenéra Franka Reicha, který strávil na přelomu 80. a 90.let v Buffalu 9 sezon coby skalní backup legendy Jimma Kellyho. Reich se dodnes těší u Niagáry obrovské popularity. Nesmazatelně se vryl do duší a vzpomínek Buffaláků díky jednomu z největších obratů v play off zápase, který NFL poznala. Ve wild card zápase sezony 1992 prohrávali Bills s Houstonem Oiler už 35-3, ale Reich v roli Kellyho náhradníka dovedl tým k epickému obratu 41-38. Jsem si naprosto jistý, že vzpomínky na toto památné utkání znovu ožijí.
Při klasickém počtu 6 postupujících z každé konference by se letos Colts s rekordem 11-5 do play off nepodívali. Za postup ze 7.seedu vděčíme Bills, protože bez jejich zodpovědné hry v Miami bychom k nim na výlet nejeli. Asi by se hodilo poděkovat, předat dárkové koše, poplácat po ramenou a v tichosti vyklidit pole. Paradoxem je, že každý dobrý skutek může být po zásluze potrestán a Bills by si mohli po utkání klidně drbat hlavu, koho že to do wildcard na poslední chvíli vlastně procpali.
Když jsme si se Slávkem v pondělí telefonovali a ihned rozebírali sobotní vzájemné střetnutí, zajímala mě mimo jiné předpověď počasí. „Může i solidně nakydat“ dozvěděl jsem se. Jestli mohou mít Colts někde drobnou výhodu, tak je to běhová hra. A v případě sněhové nadílky by se její role ještě znásobila. Další vzpomínka, tentokráte mnohem mladšího data, se váže na poslední vzájemné utkání Bills a Colts v Buffalu. Pod výhru z roku 2017 hubeným poměrem 13-7 se podepsalo zejména 20 čísel čerstvého prašanu a 156yardů RB LeSeana McCoye. Tenkrát Bills ani nevadilo, že se pod centra postavil Nathan Peterman. Jeho si drtivá většina fandů NFL pamatuje díky 5 interceptions v jednom poločase, ale před 3 lety po něm na sněhu nikdo passovou hru nežádal. Nebyla zapotřebí. Bylo by mrzuté, kdyby v době globálního oteplování zhatila zrovna v Buffalu úžasnou sezonu taková blbost, jako je sníh.
Mám tušení, že pokud se nám nepodaří udržet Allena aspol. pod 25 skórovanými body, naše šance na úspěch rapidně poklesnou. Na přestřelku nejsme stavění a dopadne to klidně navlas stejně, jako s padesátkou v Miami. Low Scoring Game je naše šance, tam můžeme dostat útok Bills pod tlak a přinutit je třeba ke vzpomínkám na loňské utkání v Houstonu, kde byli celý zápas jasně lepší herně, ne bodově, a pak stačila jedna lepší hra od DeShauna Watsona a bylo po nadějích. Říkám si sám pro sebe: Uhrát pár 3-a-ven, dostat se Allenovi trochu do palice, znejistět tu bezvadně šlapající mašinu a možná to půjde. Zopakovat zápas s Packers, to je recept Colts. Nejradši bych si tipu nějak nenápadně vyhnul, ale to by mi Sláva neodpustil. Půjdu zcela proti proudu. Je mi jasné, že 98 lidí ze sta bez myšlenky tipne Bills a tomu počtu 98 se nebudeme moci divit. Já zkusím překvapení a naprosto nečekanou intelekt zdrcující výhru Colts 20-17.
Tolik skvělý komentář Honzy Ježoura a já už ani nemám, o čem bych tu napsal. Tak jenom pár slov.
Nejprve k marodce Bills. K utkání budou připraveni OL Jon Feliciano (koleno), WR Isaiah McKenzie (kotník), TE Reggie Gilliam (koleno, šlachy). Při důležitém čtvrtečním tréninku prošli plnou zátěží. S omezeními trénoval WR Cole Beasley (koleno), ale do zápasu by měl nastoupit.
Můžeme tedy předpokládat, že Bills nastoupí v této sestavě:
Ofenzíva:
QB – Josh Allen
OL (zleva) – T Dion Dawkins – G Ike Boettger – C Mitch Morse – G Jon Feliciano – T Daryl Williams
TE – Dawson Knox
RB – Devin Singletary (feature), Zach Moss
WR – Stefon Diggs (1), John Brown (2), Cole Beasley (3-slot), Gabriel Davis (4), Isaiah McKenzie (5) Předpokládám, že Bills budou hrát primárně 11-personnel se třemi WR.
Defenzíva:
Bills budou hrát primárně rozestavení 4-2-1-4.
DL (zleva) – DE Mario Addison – DT Vernon Butler – DT Ed Oliver – DE Jerry Hughes – rotace (zleva) DE Trent Murphy – DT Quinton Jefferson – DT Harrison Phillips – DE AJ EpenesaLB – MLB Tremaine Edmunds, WLB Matt MilanoNB – NB Taron Johnsonsecondary (zleva) – CB Tre´Daviou White – SS Jordan Poyer – FS Micah Hyde – CB Levi Wallace
Na koho dávat bacha a co s tím?
Musíme začít quarterbackem Philip Riversem. Osmou sezónu po sobě naházel více než 4.000 yardů a patnáct sezón za sebou naházel více než 20 touchdownů. Celých 15 let nevynechal jediné utkání základní části. V této sezóně byl zatím 19x sackovaný a v průměru uhraje 7,7 yardu na hru. Rivers ještě Wild Card Game neprohrál, takže s ním Bills nebudou mít lehkou práci. Je vzdorovitý, umí otočit zápasy. Navzdory tomu, že mu chybí hráči v o-line, nebude snadné ho vykolejit, protože má dobrý přehled o tom, co se děje v kapse a pozorně si všímá blitzu. Rychlá rotace v billské d-line a dobře časovaný blitz by měly úlohu Riversovi ztížit.
Další na řadě je RB Jonathan Taylor. A můžeme tam zahrnou i celou běhovou hru Colts. Taylor chytil dobrou formu, v posledním utkání získal 253 yardů a 2 touchdowny. Při průměru na běh 6,2 yardu, je nejspolehlivější zbraní, která může billské obraně udělat vrásky na čele. Pokud se budou Colts snažit billskou defenzívu rozbít po zemi, nezbyde než výzvu přijmout. Znovu se tady dostávám k tomu, co opakuji skoro celou druhou polovinu sezóny. Billská běhová defenzíva je nejpodceňovanější činností široko daleko. Je obecně vnímána jako slabina. Není tomu tak ale. Pokud se týmy ve druhé polovině sezóny soustředily na to, aby překonali Bills po zemi, pokaždé si vylámaly zuby. Situační běhová hra naopak patří k nejlepším v lize. Přepočítáno na yardy, Bills nemají přesvědčivé výsledky.
Přepočítáno na efektivitu, Bills mají výsledky velice slušné. V tomto případě ale potřebujeme, aby hráli Bills dobře z hlediska situační a také z hlediska počtu získaných yardů, respektive nových sérií. Důvodem je to, aby Colts neodstavili billskou ofenzívu ze hry a nepřevedli přílišným čerpáním času do nízkoskórového zápasu. Postup je běžný a Bills mají zbraně, aby toho dosáhli. Tremaine Edmunds bude hrát směrem vpřed – přes centra. Matt Milano bude hrát stažený a rychlý přesun na weak stranu a vpřed na úroveň LoS. Nickel back Taron Johnson, který je zároveň vynikajícím tacklerem ve volném prostoru bude jistit slot a rychlý odchyt běhové hry na strong side. To by mělo zajistit, že Colts budou nuceni programově od většinově běhové hry upustit.
V pasové hře tu máme hned několik nebezpečných hráčů (jak už to ostatně u silných týmů bývá). Víme ale, že billská secondary si bude umět hráče rozebrat. Zajímavé bude sledovat, zda WR TY Hiltona bude hlídat CB Tre´Davious White a jak se mu bude dařit.
Defenzíva Colts je letos fantastická, ale Bills si zatím uměli s většinou obran poradit dobře. Velký tlak můžeme očekávat od DT DeForest Bucknera a toho bude potřeba zdvojit a ještě mu hodit, v případě potřeby v pasové hře, pod nohy nějakého running backa. Buckner je nabušené 150 kilové hovado (nemíním to špatně, popisuji gabarity). Obětovat pokaždé dva hráče a ne zranění quarterbacka mi přijde jako dobrý obchod. A pak tu máme LB Darius Leonarda. Kolik se dostane do hry? Tolik, kolik mu Bills povolí, je to snadné.
Zažívám zvlášní galimatyáš pocitů. Hodně se na něj těším a zároveň z něj mám pekelnou hrůzu.
Bills, hrajte čistě a tvrdě. Hrajte do těla a ne do míče. Pokud bude zákrok na tělo dost tvrdý, nikdo na světě míč neudrží.
Utkání začne už tuto sobotu od 19 hodin našeho času. Změnila se předpověď počasí. Mělo by být polojasno a těsně nad nulou. Na stadión se dostane 6.772 fanoušků. Rozhodčím bude Brad Allen. Přenos bude zajišťovat CBS. Komentovat budou Ian Eagle, Charles Davis a Evan Washburn. Všem fanouškům mohu doporučit shlédnutí zápasu na O2 sportovním kanálu, komentovat bude Jindřich Rajchl. Přenos začne o půhodinku dříve rozborem ve studiu. Pokud můžete, určitě sledujte přenos na O2.
Můj tip: Bills 28, Colts 24
Slávek Jindra & Ježour
