
Play-off
AFC Wild Card Game
Indianapolis Colts 24, Buffalo Bills 27
Ve vyčerpávající bitvě Bills porazili v domácím prostředí Colts a po čtvrtstoletí vyhráli utkání play-off. Byly to zároveň: první výhra hlavního kouče Sean McDermotta a první výhra quarterbacka Josh Allena ve vyřazovacích bojích. Buffalo Bills postoupili v playoffs poprvé po dlouhých 25 letech (když naposledy postoupili, quarterback Josh Allen ještě nebyl na světě). Colts se s dalším působením v playoffs rozloučili poprvé od roku 2012.
Výsledky dvou dalších zápasů v americké konferenci určily, že soupeřem Bills pro AFC Divisional Playoffs bude tým Baltimore Ravens. V obou případech postoupily hostující týmy. Ze šesti Wild Card Games vyhráli hosté ve čtyřech případech, což podporuje názor, že v letošní covidové sezóně není domácí prostředí signifikantní výhodou.
Tým z Marylandu si, v rovněž mimořádně náročném boji, poradil s Tennessee Titans. Oproti tomu tým Pittsburgh Steelers se neoklepal z prohry v posledním weeku a potvrdil, že ho závěr sezóny nezastihl v ideální herní pohodě. Cleveland Browns mu uštědřili pořádný výprask. Konečně můžeme s klidem konstatovat, že se začíná prosazovat úrodný qb-class roku 2018. Své týmy dotáhli do divizních finále Lamar Jackson, Baker Mayfield a Josh Allen.
Pokud se podíváme, jak se procentuálně změnily naděje na úspěch pro tým Bills, dočkáme se příjemného zjištění. Zdroje čerpám z TR.Bills před Play-off WCG: Divisional Round 64.4%, Conference Championship 37.9%, Super Bowl 17.6%, Win Super Bowl 8.4%. Bills po Play-off WCG: Conference Championship 57.5%, Super Bowl 26.0%, Win Super Bowl 12.0%
Než se začnu věnovat utkání, rád bych se pár slovy zmínil o některých okolnostech, týkajících se věcí, které zápasu předcházely, které byly jeho nedílnou součástí a které z utkání vyplynuly.
V první řadě bych rád vyvrátil tvrzení, že Bills vstupovali do zápasu jako opravdoví favorité. Tuto roli jim přisoudili provozovatelé sázkových kanceláří a celoplošná média, což dospělo do takového stádia, že spread dosáhl až na +6,5. A to vše na základě víceméně subjektivních pocitů, protože žádné metrické údaje, které by je k tomu opravňovaly, reálně neexistovaly. Opodstatněním se tak stalo domácí prostředí, o jehož významu (já ho nepodceňuji, nespočívá ale v divácké podpoře, je spíše podporou na logistické a organizační bázi) můžeme, i s ohledem na výsledky ostatních zápasů, důvodně pochybovat. A pak to byla bilance, kterou měli Bills o dva zápasy lepší. Tyto bilance ale odkazují na výsledky zápasů s úplně odlišným portfoliem soupeřů, takže jsou lehce zpochybnitelné kvůli evidentní nesouměřitelnosti.
Pragmatickým přístupem tedy bylo předzápasové konstatování, že oba týmy mají svou hru v obraně i v útoku a budou se snažit ji prosadit na hřišti. Komu se to podaří, bude blíže výhře. Bills měli jeden zcela zásadní problém. Prosadit se jejich hrou mělo být nesnadnější a v případě zhoršeného počasí to mohlo být zcela nemožné. Ještě týden před utkáním bylo prognostikováno značné zhoršení počasí, ale v průběhu týdne se předpověď postupně měnila k lepšímu. A to je důvod, proč pro mne byly šance na výhru přesně padesát na padesát. Protože, pokud by z nebe padaly sračky s hovnama, jak je v Buffalu ostatně v tuto dobu běžné, myslím, že by byli favority Colts. A zároveň, s odkazem na znalost toho, jak zápas probíhal, by patrně úlohu favorita zvládli a na úkor Bills postoupili dále.
Než se dostanu k samotnému utkání, dopustím se krátké úvahy, která má lehce filozofické zaměření. Hloubka úvahy není postavena na základech mých myšlenkových pochodů, čerpá ze skušeností člověka, který už nežije. Zmizel tedy hlavní zastánce myšlenek této úvahy, takže pokud na ní najdete nějaké nedostatky, bohužel se vám nedostane rozsáhlého školení a ani následného prozření. Jelikož nikdy nemohu dosáhnout rétorických dovedností mého dědy (děda nikdy neprohrál žádnou diskuzi a o footballu už tuplem ne), nečekejte další osvícení z mé strany. Základem jsou dvě tvrzení, která u footballu údajně fungují jako u žádného jiného kolektivního sportu.
1) Ve footballu neexistují štěstí a smůla
2) Vždy vyhrál, vyhrává a bude vyhrávat lepší tým.
Oba body se vždy staly předmětem rozsáhlých diskuzí. Mé protesty, připomínky, vzdor a nesouhlas byly nakonec pokaždé umlčeny neúprosnou smyčkou brilantních názorů. Co se týče prvního bodu, není to tak, že by ve footballu neexistovalo štěstí a ruku v ruce s ním nešla i smůla. Přesný opak je pravdou. Při stopadesáti hrách se na hřišti pokaždé pohybuje 22 hráčů. Při každé hře, při každém pohybu, při každé interakci má každý hráč vždy větší či menší porci štěstí nebo smůly. Footballové utkání je plné štěstí a smůly v tak obrovském rozměru, že v podstatě vytváří monolitický megablok. Vyštípnout nebo vypíchnout z této celistvé masy jednu, pět nebo dvacet her, při kterých měli hráči štěstí nebo smůlu, je pošetilost až bláhovost. Neumím se tak dobře a přesně vyjádřit jako můj děda a neumím si ani vybrat správné demonstrační ukázky. Nicméně se o to pokusím. Před několika lety Bills doma porazili Packers.
V jedné chvíli Rodgers hodil dlouhý míč na Nelsona a ten jej nehlídaný dropnul. Rozvinula se rozsáhlá diskuze o neuvěřitelném billském štígru. Ale kdo měl skutečně štěstí? Jak to víme? D-line zaspala a Hughesovi uklouzla noha. Nepatrně zaváhal. Měl strašnou smůlu. Pokud by neměl tuhle hroznou smůlu, mohl být u Rodgerse o dost dříve, nedopřál by mu čas na dobrý odhoz, možná by ho sackoval, možná by z toho byl fumble, možná zranění, které by ukončilo Rodgersovi sezónu. Co my víme. Na hřišti bylo 22 hráčů a každý z nich měl v tu chvíli více či méně štěstí nebo smůly. A ty se prolnuly v jedné jediné chvíli. Výsledkem byla hra, která skončila nekompletním pasem, ale jen sotva ji můžeme s klidným svědomím označit jako šťastnou či smolnou pro jednu či druhou stranu.
Lepší vyhrává, je tvrzení, jehož autorství sotva mohu připsat dědovi. On jen k dokonalosti dotáhl jeho obhajobu, takže se stalo základním dogmatem všech diskuzí o sportu, football nevyjímaje. A jelikož football tehdy u nás ke koukání neexistoval, diskuze probíhaly jen nad novinovými výstřižky, nemnoha knihami a až o drahně později nad kazetami Betamax s nahrávkami zápasů. Jako ideální bitevní pole posloužil lední hokej, protože ten tu byl legální. Argumentace a odvetné repliky uvádím pro příklad:
„Lépe bruslili“ – „Asi ne o tolik, když prohráli“
„Měli pětkrát víc střel na branku“ – „Proč si nepořídí nějakého kvalitního střelce?“
„Dali čtyři tyčky“ – „To je jako by čtyřikrát střelili dva metry mimo branku“
„Celý zápas mohutně tlačili“ – „Celý zápas špatně útočili a soupeř výborně bránil“
„Dvakrát se puk motal na brankový čáře“ – „V liteře pravidel je zmínka, že puk musí celým objemem přejet přes brankovou čáru“
„Zařízli je rozhodčí“ – „Měli bychom to nahlásit policii, to je v téhle zemi tradice“
„Brankář měl kliku“ – „Stál tam, kde měl stát“
„Celkově měli štěstí“ – „Šli si pro něj, nikdo jim ho nepřinesl na stříbrným podnosu“
„Kdyby kouč….“ – „Kouč je důležitá součást týmu“
„Není to spravedlivý, byli lepší a prohráli“ – „Hm, lepší vyhrává“
Já mohu tuhle úvahu klidně hodit za hlavu, bohudík (to jsem říct nechtěl), bohužel už tu není nikdo, kdo by mi moji vlastní představu rozporoval. V sobotu jsme byli svědky utkání, ve kterém byl tým Indianapolis patrně lepším týmem, což dokládají mnohé měřitelné údaje, ale měl smůlu a prohrál. Oproti tomu jsme tu měli Bills, kteří neuměli diktovat soupeři průběh zápasu, ale měli štěstí a tak vyhráli. Lepší tým prohrál. Takhle jsme to viděli a takhle jsme to mohli i vnímat. Jenže to není pravda. Platí to, co bylo řečeno. Lepší tým vyhrál. A měl i to štěstí, o které se ale musí dobře postarat a musí ho umět kultivovat, jinak mu uhyne. V Bills má to štěstí řadu konkrétních jmen. Nejčastěji se mu ale říká Josh Allen.
Průběh utkání
V Buffalu bylo jasno, teplota kolem nuly. Bills hráli v modrých trikách a bílých kalhotách. Rozhodčím byl Brad Allen a není to naposledy, kdy se o něm zmiňuji. Přenos komentovali na CBS Ian Eagle, kterého si asi někteří z vás spojují s boxerskými zápasy a bývalý hráč Charles Davis. Později nevěděli, jak vykličkovat z pasti, kterou jim připravily jejich vlastní ukvapené, byť správné, názory, opakované záběry fumblu a hlavně odborný poradce ve věci pravidel, bývalý profesinální rozhodčí, Gene Steratore. Na stadiónu byli poprvé v sezóně fanoušci. Guvernér Andrew Cuomo se o to zasadil, takže místa byla obsazena z 9% (6.772). Někteří hráči (nováčci, například Stefon Diggs, Gabriel Davis nebo Zach Moss) dostali poprvé příležitost hrát před billskými příznivci.
Do utkání vstupovaly oba týmy v rozdílném rozpoložení. Colts zaznamenali některé personální ztráty, do zápasu šli s protřelým harcovníkem na pozici quarterbacka, Philip Riversem, který se pyšnil bilancí 4-0 ze zápasů Wild Card a ústředním motivem jejich herního snažení bylo nepustit na hřiště billskou ofenzívu, krátit herní čas a brzdit nárůst zápasového skóre. Bills oproti tomu nastupovali prakticky kompletní, rozhodující náskok si chtěli vybudovat už v prvním poločasu, prosazovat se mínili vybalancovanou hrou, ve které dostane stejný objem také rush a v defenzívě chtěli minimalizovat účinky běhové hry Colts.
Herní záměr vyšel Colts. Základem pro úspěch jejich hry se stal výkon na trenčích. A jak víme, kdo vyhraje na trenches, ten vyhrává v moderním footballu celý zápas. Pokud srovnáme výkony jednotlivých lajn a srovnáme-li je za sebou podle kvality hry, dostaneme toto pořadí:
1. O-line Colts (odehrála fantastický zápas, QB Rivers zůstal na hřišti prakticky nedotčen, na odhoz měl komfortní čas, v impaktu si vedla prvotřídně)
2. D-line Colts (vytrvale tlačila na Allena, hity, sacky, strip, hurries, a nezbytnost únikových eskapád quarterbacka či hodů na pomezí fyzikálních zákonů)
3. Dlouhé nic alias vzduchoprázdno
4. O-line Bills (nedostatečná protekce, nedostatečný impakt v běhové hře)
5. D-line Bills (zatím ještě zvažuji použí slov, váhám mezi přešpatná a katastrofální)Převaha na obou stranách míče umožnila Colts vybrat si bitevní pole, čas srážky a pravidla, podle kterých se bude hrát. Colts hned na začátku zápasu dali jasně najevo, že nebudou trpět žádnou běhovou hru Bills.
Pokud se budou chtít Bills prosadit, budou muset jít do vzduchu a obrana bude dobře přivena, leda by Bills ukázali nějaké zázračné hody a zázračné catche. V ofenzívě si Colts vyhradili právo se podle vlastního uvážení posouvat po hřišti běhovou hrou (to neplatilo beze zbytku především v první polovině zápasu, kdy je billská defenzíva byla schopna účinně zastavovat), nebo hrou pasovou přes vysoké receivery (hlavně tight endy). Colts pragmaticky využili toho, že Bills vstupovali do utkání jako tým s druhou nejhorší obranou proti tight endům v celé NFL. V tomto utkání si zmíněnou statistiku určitě nevylepšili.
Bills prosazení herního plánu nevyšlo, ale z toho, co jim jako protihru nabídli Colts, si uměli vybrat vhodná řešení a hlavně se mohli spolehnout na dvě věci, které fungovaly v jejich prospěch v průběhu zápasu zásadním způsobem: vynikající individuální výkony některých hráčů billské ofenzívy (hlavně quaterback a receiveři) a vysoká kapacita situační rezistence v obraně strongholdu. Zkrátka, když šlo do tuhého, zmínění zabrali.
Zcela logicky byly neoddělitelnou kapitolou také výkony koučů na obou stranách. K výkonu kouče Sean McDermotta těžko může mít někdo výhrady. Neudělal žádnou amatérským okem viditelnou chybu. Oproti tomu je výkon hlavního kouče Colts, ex-billského Frank Reicha, široce přetřásán. Ano, připouštím, že některá jeho rozhodnutí byla kontroverzní ale všem rozumím, chápu je, a kromě jednoho, na jehož základě přišel o později potřebný timeout, je ani s odstupem času nepovažuji za chybná. Kouč Reich určitě Colts zápas neprohrál, to vím jistě.
Před zápasem také byla řešena nevšední událost – oba týmy šly do playoffs s nováčky na pozici place kicker a bylo důležité, jak si s touto rolí budou umět poradit. Z tohoto „srovnání“ vyšel později mnohem lépe reprezentant Buffala, Tyler Bass, který měl stoprocentní bilanci ze všech kopů (FG 2/2, PaT 3/3) a svým pokusem z 54 yardů utvořil nový historický NFL rekord mezi nováčky v playoffs.
Oba týmy vstoupily do zápasu velice soustředěně, s velkým respektem k pravidlům u vědomí toho, že by je penalty mohly poškodit a mohly by snížit jejich šance na úspěch. Hráči na obou stranách byli důslední v držení míče, opět s přihlédnutím k tomu, že by ztráty mohly mít fatální důsledky.
Bills vyhráli los a první na balón šli Colts. Oba první drivy končily puntem, obrany hrály hodně důrazně. Bills se zaměřovali na obranu běhové hry Colts i za cenu lehkých ztrát v pasové obraně. Trend, který Colts nasadili, byl patrný od prvního drivu. Ačkoliv skončil odkopem v podstatě z půlky hřiště, Colts na něj spotřebovali čtyři a půl minuty. Jejich druhý drive byl kratší, ale po odkopu Bojorqueze nebylo potřeba urazit tak dlouhou cestu po hřišti. Základem hry drivu se stala tentokrát pasová hra. Nejdůležitější pak byl dlouhý pas na T. Hiltona, po volné hře kvůli ofsajdu Matt Milana. LB Milano v tomto konkrétním případě předvedl špatné načasování blitzu, a billská obrana tak fakticky řešila hru v deseti hráčích. Milano doběhl do neutrální zóny, tam zastavil a zůstal mimo hru.
Nezapojil se ani do rushe proti Riversovi a ani nepomohl spoluhráčům v coverage. Tento případ beru jako ukázku toho, jak špatně a nedostatečně billský blitz fungoval. Frazier spouštěl blitz-akce ve 30% her a to je hodně. Passrush Bills byl tak strašně špatný, že nezbývalo než mu pomoci ze zálohy nebo ze secondary. To ale otvíralo dobré příležitosti pro pasovou hru Colts. Kicker Blankenship ze 30 yardů pohodlně skóroval. 3-0 pro Colts. Bills odpověděli touchdownem. Začínali na své patnáctce. Páteřní hrou byl úžasný pas Allena na WR Stefon Diggse pro 36 yardů. Bezmála čtyřminutový drive zakončil Allen volejbalovým lobem v pádu na úplně volného TE Dawson Knoxe v end-zóně. 3-7 pro Bills.
Po jednom puntu na každé straně se už ve druhé čtvrtině opět osmělili hosté a začali mít v utkání celkově navrch. Popisuji nyní celkový obraz hry, nikoliv jednotlivé akce, které hru vytvářely a které pochopitelně stále zůstávaly odvislé od výsledků jednotlivých matchupů na hřišti. Colts byli důrazní v běhové hře, ale ta přestala být alespoň dočasně nejdůležitějším prvkem ve hře jejich ofenzívy. Tím se překvapivě stala pasová hra. Ta probíhala podle stále stejné matrice, hru za hrou. Rozehrávka, dobrá protekce, náběh hráčů a smělý hod Riverse.
Většinou chirurgicky přesný na vysoké hráče Colts, kteří přehrávali billskou obranu fyzicky. Přesněji řečeno výškově. Nejvíce se spoléhali na své tight endy Jack Doyla, Trey Burtona, Mo Alie-Coxe a vysokého wide receivera Michael Pittmana. Hod byl takový, aby na něj menší hráči Bills nedosáhli a vysocí hráči Colts ano. V takovém případě své souboje prohrávali i druhdy elitní hráči billské secondary. Už dlouho jsem neviděl CB Whita tahat za kratší konec v tolika soubojích. Colts zkusili zapojit do dobývání end-zóny také náhradního quarterbacka Brissetta, po nezdaru akce se vrátili k běhu running backa Jonathan Taylora, který si za důraznou O-line našel snadno cestu za body. 10-7 pro Colts. Bills rychle vrátili míč zpátky do rukou soupeře, který předvedl v defenzívě opravdu zuřivé zákroky. Následující drive patřil ke klíčovým pasážím hry.
Základem úspěchu se stala krátká pasová hra na Pittmana, která se kvůli špatné poziční hře billské defenzívy a dvěma misstacklům, z nichž jeden byl fatální, proměnila na hru o délce 31 yardů. Tím se Colts dostali kousek před billskou red-zónu. Rezistence obrany se zvýšila, ale billskou secondary znovu ve výskoku předčil Alie-Cox a hra se přesunula do bezprostřední blízkosti gólové linie Bills. To ovšem byl poslední opravdu úspěšný míč Colts v tomto drivu. Colts vyčerpali všechny 4 downy při pokusech o ztečení billské pevnosti. V této souvislosti se hodně přetřásají dvě věci. Byl výběr her správný? A hlavně: neměli Colts raději zahrát FG ve chvíli, kdy je billská defenzíva mírně odtlačila na čtyři yardy?
V obou případech se domnívám, že Colts chybu neudělali. Výběr her nemůžeme kritizovat ani náhodou, protože se v tomto případě jedná o šachovou partii, jejíž hloubku jen těžko dokážeme ocenit z gauče u televize. Samozřejmě, na každou hru existuje protihra a v tomto případě byl Frazier v odhadu úspěšnější než jeho soupeř Nick Sirianni. Těžiště kritiky se ale dotýká hlavně rozhodnutí pokračovat čtvrtým downem a nezahrávat FG. I v tomto případě jednoznačně stojím za Frank Reichem. A odmítám zásadně i jeho kritiku. Jeho rozhodnutí přesně koresponduje s jeho odvahou, jeho herním stylem. A to jsou věci, které ho zdobí, které přináší Colts dobré výsledky a které jsou občas sice zdrojem pochybností, ale v první řadě ho díky nim hráči milují. Reich se pokusil zasadit Bills těžké KO a odskočit na rozdíl dvou bodování.
Nemyslím si, že by o osudu zápasu bylo v případě úspěchu coltské akce rozhodnuto, ale Bills by se dostali pod obrovský tlak. A nepochybně by ovlivnila také Allena a jeho výběr a řešení her. Pittman chytatelný míč v end-zóně dropnul a dostavil se efekt přesně opačný. K míči se dostali domácí a v rychlém, jen půldruha minuty dlouhém, drivu, přešli hřiště pasovou hrou a zaskórovali touchdown. Drive byl dlouhý 96 yardů a stal se historicky nejdelším billským drivem pro touchdown v playoffs utkání. Po cestě ukázal Allen širokou škálu dovedností. Dvakrát přihrával takovým způsobem na WR Gabriel Davise, že to vypadalo jako zahozený míč.
A dvakrát z toho byly kompletace, ze kterých se fanouškům musela zatočit hlava. Velký podíl na kompletaci pasů měl pochopitelně také Davis, který znovu ukázal, že je talentem první kola (ačkoliv si ho Bills vzali v kole čtvrtém). Drive mohl skončit intercepcí po předskočeném pasu na John Browna, který byl v utkání nevýrazný. CB Rodgers ale míč neuchránil od dotyku země. O chvíli později Allen scrambloval pro touchdown. Poločas byl u konce. Bills mohli klidně prohrávat 17-7, ale nakonec odcházeli do šaten s vedením 10-14.
Druhý poločas začal pro Bills dobře, Allen zapojil do hry, do té doby skoro neviditelného, Cole Beasleyho. Bills se rychle propracovali na polovinu Colts, ale tam se jejich ofenzívní snaha zastavila na neprodyšné defenzívě Colts. Po sacku a ztrátě 5 yardů byli nuceni domácí povolat do hry kickera Basse, který se ze 46 yardů nemýlil. 10-17 pro Bills. K velkému náporu se nadechli Colts. Předvedli nejlepší drive zápasu. Na šest a půl minuty odstavili ze hry billskou ofenzívu a v každé ze 14 her se důsledně snažili odčerpávat čas. Ke své škodě ale kvůli nedochvilné rozehrávce přišli také o jeden timeout. Obraz hry se nezměnil, běhová hra prostřednictvím Taylora ukrajovala čas, pasová hra prostřednictvím tight endů ukrajovala vzdálenost. Drive zastavil v příjemné dokopové vzdálenosti kvůli dvěma inkompletacím.
Nováček Blankenship ale z 33 yardové vzdálenosti nedal a pro Bills to byla velká vzpruha, protože startovali svůj drive poprvé v utkání z dobré pozice. Příležitost Bills nepromarnili, Allen ukázal svůj velký talent, našel v náběhu Diggse, který rychlostně předčil defenzívního backa Colts. 10-24 pro Bills. V té chvíli už nikdo nepochyboval o výhře Bills a postupu. Jako obvykle se dostavila potouchdownová kocovina z dobrého bodového náskoku, která provází tým po většinu sezóny. V praxi to znamená, že Bills přestanou soustředěně bránit, ustupují z pozic a přenechávají iniciativu soupeři. V bránění začínají být nedůslední až liknaví. V tomto utkání ale mohl změnu k horšímu vypozorovat jen fanoušek, který pozorně sledoval všechny zápasy Bills v sezóně, protože na první pohled se nic v herním výrazu nezměnilo. A přesto trvám na tom, že ke změně došlo. Spočívala v tom, že zatímco před navýšením náskoku na 14 bodů Bills nepouštěli běhovou hru Colts, až na výjimky, do větších zisků, nyní byli Colts schopni hltat prostor oběma způsoby – po zemi i vzduchem.
Jejich ofenzívu to velice zefektivnilo a hlavně zrychlilo. Bills vyklidili bitevní pole. Colts prošli přes hřiště za netypické dvě a půl minuty, oproti dřívějšímu minimálně dvojnásobku. Running backové Taylor a Hines si na hřišti začali dělat co chtěli a několikrát ji rozpárali běhy, proti kterým defenzíva neuměla zakročit. To nebylo způsobeno zlepšením hry Colts ani tím, že by Bills měli náhle horší běhovou obranu, jak je mi soustavně podsouváno. Jednalo se o pokles koncentrace, změnu herního systému. Výsledný efekt byl devastující. Nastartovat nápravu sice lze, ale je to jako když vlak sjede z kolejí. Dostat ho zpátky je fuška.
Připomínám, že je to věc, která se skoro pravidelně opakuje. Colts se po touchdownu pokusili o dvoubodovou konverzi, která jim ale nevyšla. A pro kritiky Reicha to byl další podnět k zamyšlení. Ptají se: O co mu šlo? Stejně bude muset skórovat touchdown. No, nevím jak oni, ale já to chápu. Pokud by to vyšlo, k vyrovnání by nyní stačilo dostat se dvakrát do dokopové vzdálenosti, nebo v případě touchdownu proměnit konverzi. V každém případě to bylo výhodné. Buď budou stačit dva FG, nebo jeden touchdown a při dvou pokusech o dvoubodovou konverzi je vysoká pravděpodobnost, že to alespoň jednou vyjde. O drama na konci zápasu tedy bylo postaráno.
Nervydrásající závěr měl slušný začátek. Billský drive skončil hned za půlkou a kouč McDermott se rozhodl pro pokus o FG. To bylo riskantní rozhodnutí, které kladlo na nováčka Basse a jeho psychiku značné nároky. Pokud by z 54 yardů neproměnil, Buffalo by nejen nemělo 3 body, ale navíc by soupeři poskytlo skvělou startovní pozici do nového drivu. Bass ale dal. Skóre upravil na 17-27. Pro Bills to byly poslední body v utkání. Deklinace billské defenzívy se nyní zdála skoro neodvratná. Colts je ničili osvědčenou metodou nezpomalitelné běhové hry v kombinaci s pasovou hrou na tight endy, kteří nyní už nepracovali jen v exilu výškové převahy, nýbrž si nepokrytě nabíhali do obrovských separací. Billská secondary byla v troskách. Billský passrush neexistoval, ale to nebyla žádná novinka. A někde mezi tím byla záloha, která nestíhala vypomáhat na dvou frontách najednou, což je věc, která se evidentně neosvědčila ani v reálné válce.
A moderní football je jí v moha aspektech hodně podobný. Bohužel nešlo vyhlásit kapitulaci, Bills k tomu neměli daleko. Za necelé dvě minutky se Colts dostali pomocí 5 her ke snížení stavu na 24-27 (tentokrát se při dvoubodové konverzi nemýlili). Naštěstí to i pro ně byly poslední body v utkání. To ale předbíhám. V následujícím drivu nám Allen připravil srdcervoucí chvilky. Ve druhé hře se nechal sackovat. A pak, necelé čtyři minuty před koncem strip, fumble….infarkt. První se k míči dostal DE Muhammad, ale pro vysoké, mohutné hráče není snadné míč ulovit, obránce si ho nešťastně předkopl a rybičku k němu skočil T Daryl Williams.
Pro Bills to sice neznamenalo ztrátu míče, nicméně značnou ztrátu yardů ano. Byli nuceni odkopávat. Na pochod se vydali Colts a naše nervy. Snažení Colts mohlo skončit už na vlastní půlce, kdy museli zahrávat čtvrtý down pro 10 yardů. Horrorový scénář nabral na obrátkách. Rivers zkompletoval pas na WR Pascala. Ten byl sice po zachycení pasu na zemi, ale ne přičiněním obránců, nýbrž z vlastní vůle. Rozhodl se zvednout a hru nastavit, protože každý yard se počítá. Ve stejnou chvíli k němu dorazili Milano s Poyerem a vyrazili mu míč z ruky právě, když se zvedal. Míč získali Bills, ale rozhodnutí ve hře bylo „down by contact“. Kouč McDermott si rychle vzal timeout a doporučil rozhodčím prověření situace. Z opakovaných záběrů bylo prokazatelně vidět, že Pascal zvedl koleno (čili vstal), ještě před tím, než na něj Poyer položil ruku. Bylo dobojováno!
No, to jsme si jenom mysleli. VŠICHNI jsme viděli, že Pascal nebyl down by contact a že to byl čistý fumble, protože to z jednoho záběru bylo vidět naprosto prokazatelně. A nebylo to ani těsně, byly to minimálně dva palce. Občas se strká do mezer hrací karta a pak projde pět centimetrů jako nic? Na fumblu se shodli všichni, protože to také všichni viděli. Komentátoři v tom měli jasno a jasno v celé věci měl i odborný poradce, bývalý rozhodčí Gene Steratore. Po delší pauze, ve které se rozhodčí patrně vůbec nepodívali na ten záběr, ze kterého bylo evidentně vidět, že to byl fumble a ne down by contact, ohlásili zisk nové série.
To ale nakoplo billskou defenzívu, pro kterou se stalo otázkou prestiže, aby red-zónu posunula na polovinu hřiště a ubránila linii dokopové vzdálenosti. Colts už neměli k dispozici timeout, tak vše řešili dost narychlo a zbrkle. Nedařilo se jim kýžené yardy uhrát, takže posledním downem šli za Hail-Mary. Tentokrát už byli Bills připraveni (možná to tak chtěl osud, že si tuhle situaci po utkání s Cardinals důkladně procvičili) a Micah Hyde při výskoku srazil míč na zem pro jistotu oběma rukama. Definitivní konec.
Dochází mi, že jsem některé situace nechtěně pozapomněl zmínit.
Nevynucené ofsajdy, zranění (mezi jinými také RB Zach Moss, pro kterého sezóna skončila).
A fanouškům Colts se omlouvám (najmě Honzovi Ježourovi), že se tu více nevěnuji Colts. V minulosti se mi dostalo zasloužené kritiky, že v článcích říkám jen A a neříkám B. Jenže tohle jsou články primárně určené pro fanoušky Buffalo Sabres, které bych rád přesvědčil, že vlastně fandí také Bills. Takže jejich primárním účelem je říkat A. A říkání B používat jen okrajově. Mám Colts rád a je mi líto, že jeden tým musel vypadnout. Zároveň jsem šťastný, že to nebyli Bills. Po utkání, když si potřásali hráči rukama, bylo přímo v televizním přenosu slyšet, jak Rivers řekl jednomu z našich hráčů: „Go and Win!“
Ofenzíva:
Základní úvaha je, že Colts byli celkově lepší, takže v týmu Bills museli být někteří jedinci, kteří hráli excelentně. Ty všechny najdeme v ofenzívě nebo ve spectýmu. Bills opět překonali hranici dvaceti prvních downů (letos zatím pokaždé, 22). Značně nevyváženě, protože 16 získali vzduchem a jen 5 po zemi (1 penalta). Celkově uhráli 397 yardů, ale přes 300 vzduchem. Po zemi jen 96 yardů. Jejich hra vykazovala známky velké nevyváženosti, což utkání poznamenalo, ale naštěstí nerozhodlo. Bills ale ukázali výbornou produktivitu v red-zóně. Své oba pobyty zužitkovali v zisk touchdownů.
Josh Allen odehrál vynikající zápas a dal pádnou odpověď všem odborníkům, kteří ještě stále tvoří tábor Allenotak-pochybovačů. Jejich hlavním argumentem bylo, že Allen si nedokáže poradit s tíhou okamžiku playoff zápasu, zpanikaří a bude chtít vše vzít na sebe, čímž vytvoří prostor pro chyby a utkání pohřbí. To se nestalo. No, trochu ano, ale Allen je o rok starší, herně vyspělejší, což při jeho enormní pracovitosti znamená, že se posunul o level výše nejen v herních činnostech, ale i jako osobnost. A tak to vnímá celý tým. Vlastně celé Buffalo a všichni příznivci a fanoušci Bills.
Koneckonců už to vidí i celá NFL. Josh Allen utvořil nový historický rekord NFL, když jako první quarterback naházel v utkání playoffs: 300+ yardů, měl kompletaci 70% a naběhal 50+ yardů. To se ještě nikdy žádnému quarterbackovi nepodařilo. Allen hodil dvě intercepce, ale ani jedna se mu nezapočítá do statistik. Cornerback v prvním případě nepodložil míč rukou, takže catch nebyl uznán jako ukončený, ve druhém případě se jednalo o volnou akci po avizované penaltě, takže Allen mohl jít s klidným svědomím do rizika. Allen byl 2x sackovaný a při jeho mobilitě to znamenalo ztrátu 23 yardů. Jednou mu vyrazili míč z ruky a to nám všem zatrnulo. Shrnuto: Proč Colts nevyhráli zápas, ačkoliv byli lepší? Protože Josh Allen.
O-line neodehrála vůbec dobrý zápas. Je mi líto. Hráli slabou protekci. Převálcovat se v několika případech nechali tacklové Williams i Dawkins, který ostudně pustil bez bloku hráče na Allena. Lépe hrál střed, ale nedokázal si vydupat žádnou převahu pro realizaci běhové hry. Nastupoval proti nim ovšem Buckner, takže měli hodně práce. Obecně se dá říci, že síly, které vložili do pacifikace Bucknera (takového hráče nesmíte nechat bez povšimnutí) jim pokaždé chyběly na jiné hráče (hlavně LB Leonarda). Dawkins-Boettger-Morse-Feliciano-Williams odehráli všechny snapy. Jediný hráč, který se mi líbil, byl Mitch Morse.
Running backové Bills patřili k nejslabším článkům billského týmu. Kompletně. Máme tu jednu polehčující okolnost (A) a jednu přitěžující (B). A – Běhová hra není jen otázkou kvality running backů, je také odrazem práce O-line v impaktu. A impakt Bills je jednoduše slabý. Cleveland oslavuje vynikající RB Chubba a Hunta, ale mě by zajímalo, kolik by toho naběhali v Buffalu, kdyby neměli kudy běžet. B – každá defenzíva si musí přednostně všímat pasové hry a na hlídání běhové hry Bills nemůže mít v tabulce priorit ani pomyšlení. Opravdu nechápu, proč toho Bills nedokáží lépe využít. Zhuštění boxu musí být pro každou defenzívu, při kvalitě našich wide receiverů a házecích dovednostech Allena, hotovou sebevraždou.
Josh Allen naběhal 54 yardů a oba naši running backové dohromady 42 yardů. To je mizérie.
Receiveři byli opět ozdobou týmu. Začnu u TE Knoxe, který vysvobodil svou separací v end-zóně obklíčeného Allena a umožnil mu zahrát pas, jaký vídáme u amerických dětí na nedělní vycházce v parku. WR – Diggs, Davis, Beasley, všichni vynikající. Diggs a hlavně nováček Davis měli některé catche, jaké jsme v Buffalu naposledy viděli od Stevie Johnsona. Beasley kulhal a bylo vidět, že hraje s velkým sebezapřením. Tým ho ale potřeboval. V prvním poločase neviditelný hráč se v druhé půli zápasu změnil na smrtící nástroj při kritických chvílích billské ofenzívy. Nováček Gabriel Davis měl čtyři zachycení pro 85 yardů. To je nejlepší nováčkovský výkon v playoff v dresu Bills. O výborné práci receiverů svědčí i další fakt, že Allen zkompletoval 12 pasů v nepřetržité řadě, čímž překonal starý rekord Jim Kellyho (9).
Nejlepší hráč:QB Josh Allen
Defenzíva:
Rivers hrál velice precizně, až chirurgicky přesně. Potýkal se ale s dropováním, o kterém se domnívám, že nebylo úplně jeho vinou. To zkresluje jeho celkové výsledky v procentuální úspěšnosti pasů. Naházel ale přes 300 yardů a skóroval vzduchem 2 touchdowny. Vynikající a hlavně bezchybný výkon (z hlediska giveaways) Riverse stál za čísly, která názorně dokládají, jak coltská ofenzíva přehrávala billskou defenzívu. Tou hlavní silou na jazýčku vah ale byla výborná hra coltské O-line, se kterou si billský passrush (ani často násobený blitzem) neuměl po celý čas zápasu poradit. Někteří kritici haní rozhodnutí kouče Reicha ve hře. Ještě jednou jsem si každé rozhodnutí prošel a definitivně si stojím za svým: ve všech případech postupoval energicky, ve svém duchu podnikavosti, bravury a odvahy. Jeho rozhodnutí nepotřebují (možná ohledně timeoutu ano) žádnou obhajobu a byla naprosto správná.
Reich věří svým hráčům a být jedním z nich, Reicha bych jako kouče miloval. Největší kritika se snesla po volbě čtvrtého downu místo krátkého FG. Naproto správné rozhodnutí bylo go for it! Mohlo to v podstatě rozhodnout celý zápas. A Colts mohli vyhrát hlavně svou nejlepší vlastností a tou je odvaha. Na konci chyběly Colts 3 body. Určitě ne tyhle 3 body, protože zápas by se vyvíjel úplně jinak a Colts, pokud by opustili své herní bravado, by na konci možná chybělo bodů 15.Skvělý ofenzívní stratég Reich postavil plán na výškové převaze svých hráčů v nábězích a plán mu vycházel do puntíku přesně. Za celou dobu Bills nenašli odpověď na tuto účinnou zbraň Colts. Vysocí hráči Colts systematicky ničili billskou secondary, která nakonec byla nucena po první půli zápasu zcela vyklidit box a tím umožnila Colts rozjet naplno běhovou hru.
Běhová obrana Bills nehrála vůbec špatně. Já vím, že všechny diskuzní pořady opakují věčnou mantru o špatné běhové defenzívě Bills, ale já vím, že to tak není. Prostě NENÍ. Já to instinktivně cítím, že to tak není. Bills pustili 163 yardů po zemi a to je vážně hodně. Všechno má ale nějaký svůj původ a je důsledkem širšího obrazu. Za každým obrazem je nějaká stěna. V prvním poločasu udrželi Bills běhovou hru soupeře na uzdě a to poměrně hladce a bez větších problémů. Ve druhé půli ale na běhovou obranu rezignovali, protože pro ně nepředstavovala takové riziko. Jakmile se dostali do vedení o dva držení míče, padlo nepochybně rozhodnutí: „Ať si běhají a své hry končí na hřišti kolik chtějí, hlavně ať nám sem nehází bomby na tight endy.“ A přesně v tu chvíli se stala běhová hra Colts nadmíru efektivní a začala si připisovat mnohem větší zisky, než bylo Bills milé.
Defenzíva povolila soupeři bezmála 500 yardů. Přes 300 yardů vzduchem a zbytek po zemi. Hlavním problémem pro billskou obranu v pasové hře byla absence účinnějšího passrushe, protože zblízka uviděli hráči Riverse jen zřídka. Míče rozděloval Rivers spravedlivě, protože to bylo ústředním záměrem. WR Hilton byl dobře strážen a vytěžoval kapacitu nejlepšího hráče billské defenzívy – CB Whita.
Colts uhráli jen 9 ze 17 třetích downů. Z 5 red-zón měli 2 touchdowny. Důležité byly pokusy o konverze čtvrtých downů. Colts se k tomu odhodlali čtyřikrát a dvakrát to neuhráli.
D-line. Je mi líto, ale kdybych je měl oznámkovat jako ve škole, asi by ani neprošli do dalšího ročníku. Řekl bych: bude lepší, když si to zopakujete a chci vidět více snahy a pracovitosti. Nejvíce času byli na hřišti DE Jerry Hughes a DE Mario Addison. Víte, že o tom ani nevím? Kdybych si to nepřečetl ve snapcountu, tak bych tomu ani nevěřil. Žádný tlak na quarterbacka. Střed D-line se nechal přetlačit všude, kde se jen dalo. Na hřišti se nejvíce pohybovali DT Vernon Butler, DT Quinton Jefferson a DT Ed Oliver. Nechali se přehrát. Já vím, že existuje protiargument ohledně mého příkrého hodnocení. O-line Colts je nejlepší O-line, kterou jsem měl možnost letos vidět v souboji s Bills. Jenže my máme do billské D-line narváno mraky peněz. Je to jako kdybyste mi řekli, že kritizuji, že jsme se nechali předjet autem, ale už nevidím, že nás předjela Škoda Superb ve sportovní verzi. Tomu rozumím, předjelo nás výborné auto. Jenže my sami jsme si před sezónou pořídili Audi A8 ve sportovní verzi. Chápete to? My se nesmíme nechat předjíždět ani na rovinkách, natož v pravotočivých zatáčkách. Až nás předjede Ferrari, já ani neceknu.
Záloha. Tam nic nevymyslíte. Naši hrají na dva záložníky a ať se na mne nikdo nezlobí, ale hrozně nám chybí LB Lorenzo Alexander. Pro svou výjimečnou kombinaci ohromné rychlosti a zároveň mohutného těla. Pokud by on byl na hřišti, nikdy by nedošlo k tomu, že nás v jedné chvíli RB Taylor a RB Hines doslova porcovali zaživa. Do zálohy můžeme zařadit i NB Taron Johnsona. Bills hrají nickel v podstatě jako permanenci. Edmunds-Milano-Johnson měli práce až nad hlavu. Těžko je mohu kritizovat při obrovském objemu práce. Všichni tři patřili k nejproduktivnějším hráčům Bills. Zažili slabší i horší momenty, ale to k jejich práci patří. Bezchybný výkon jsme při kvalitě Colts ani nečekali.
Secondary. Ta to měla těžký. Rivers házel na své vysoké hráče precizní míče. Tak aby na ně nedosáhli obránci, ale aby měli možnost je zachytit útočníci. Naši hráči občas kroutili hlavama, jak přesné míče to byly. Podařilo se udržet Hiltona, ale jinak nás Colts rozbombardovali na padrť. Billská secondary ale uhrála některé hry, které byly velice důležité pro vývoj utkání. Celkově hodnotím jejich přínos týmu jako dobrý.
Nejlepší hráč: S Jordan Poyer
Spectým
Kicker Blankenship velmi podnikavě vykopával, punter Sanchez dobře puntoval, coverage Colts fungovala bezchybně, což všechno říkám kvůli tomu, že returner Andre Roberts nezažil dobrý den ve službě. Startovní pozice drivů Bills v prvním poločasu: BUF 3, BUF 15, BUF 11, BUF 6, BUF 4. Potřebuje to další komentář? Sotva. Báječný den naopak zažil kicker Bass, když byl stoprocentní a ještě k tomu utvořil nováčkovský rekord v playoff utkání ve vzdálenosti kopu (54 yardů). Jeho protějšek to štěstí neměl a v důležitý moment se počtvrté v NFL kariéře netrefil. Punter Bojorquez zahrál dobře a hlavně neudělal žádnou minelu.
Kouči
Poradili si v utkání, které se nevyvíjelo dobře a bylo v mnoha ohledech nesnadné. Nepanikařili. Činili správná rozhodnutí. Time management příkladně zvládli. Zaslouží si uznání. Kouč Sean McDermott stanul po boku billských koučů, kterým se podařilo vyhrát v playoffs: Marv Levy (11), Lou Saban (2) a Chuck Knox (1). To je společnost do které se dostal.
AFC Divisional Playoffs
Baltimore Ravens @ Buffalo Bills
Preview bude krátké, protože už jsem strašně unavený a psát tak rozsáhlý text si nemohu zdravotně dovolit. Bills musí vyhrát. Upřímně: je to opravdu jedna z posledních příležitostí vyhrát Super Bowl. Na rádiu WGR550 jsem slyšel zprávu o tom, co bylo nevyhnutelné. Zprávu potvrdil také na svém twitterovém účtu Ian Rapoport, kterému Bills exkluzívně posílají ověřené klubové zprávy ke zveřejnění. Už v této offseason Bills uzavřou s quarterbackem Josh Allenem novou smlouvu, která bude mít všechny atributy smlouvy s franchise quarterbackem. Bude lukrativní a dlouhodobá. Obě strany si tím zajistí své. Quarterback Allen se již ve čtvrté sezóně dočká finanční jistoty a Bills si pojistí svého firemního quarterbacka. Bohužel to bude mít i značný dopad na klubové finance. Pokud jsou letošní výdaje na Allena kolem 9 mil. USD, příští rok to už nebude platit. Bills budou muset sáhnout do kapsy hlouběji a logicky se pak na některé kvalitní hráče nedostane. Na Matt Milana či Daryl Williamse můžeme rovnou zapomenout. Spolehnout se můžeme jen na jediné: Nejlepší manažer NFL roku 2020, Brandon Bean, si bude umět poradit. Je skvělý, úžasný, a mám v něj plnou důvěru. Tak, jak to zvládne a jak to zařídí, tak to bude správně, ať už to obnáší cokoliv.
My si můžeme trošku zaspekulovat o tom, jak velké budou výdaje na Allena. No, výhrou nad Colts se určitě dostal na hranici 30 mil. USD. Každá další výhra jeho cenu zvýší. O tom nemůže být pochyb. Pokud vyhraje tým nad Ravens v divizním finále, jeho cena se zvýší na 35 mil. USD. V případě výhry v konferenčním finále a zisku titulu AFC šampiónů a postupu do SB, bude cena Allena na 40 mil. USD. A pokud Bills vyhrají SB, cena se dostane na závratných 40 mil. USD plus atraktivní bonusy. Čili bude mít stejně lukrativní smlouvu jako Patrick Mahomes. A k tomu dvě oduševnělé a upřímně míněné poznámky: pokud Allen získá SB, ty prachy si stoprocentně zaslouží. Já budu moc rád, pokud Allen dostane 40+ miliónů, protože, ačkoliv tu nechci kňourat, SB pro Bills se dožiji jedině s Allenem. Žádného dalšího billského quarterbacka už v případě dobrého zdraví Allena nezažiji. A to je ten hlavní důvod, proč si myslím, že to musí být letos.
Hodně je přetřásán cap pro příští rok, který by se měl plánovaně, v souvislosti s Covid-19 a se ztrátami z výnosů při absenci diváků na zápasech, snížit. A to narozdíl od každoročního pravidelného zvyšování. V této věci bych ale nerad předbíhal, protože mám na to osobně trochu jiný názor. Snížení capu ve své podstatě znamená, že hráčům v NFL (kteří mají i tak pocit, že jsou málo doceňováni a že jsou často zbytečně kráceni na svých výdělcích) bude vypláceno méně peněz. Jistě některým více, některým méně, dalším hrozí vyhazov atd., je to pochopitelně individuální záležitost. Obecně a v celku je to ale finančně empiricky ověřitelné, že k tomu dojde a nemusím být profesorem matematiky.
Na výplaty bude méně peněz. A to se nemusí vůbec líbit hráčským odborům a jednání o CBA tím může být, vlastně určitě bude, poznamenáno. Já si ale myslím, že to je pomocný, uměle vytvořený nástroj pro majitele NFL a celou NFL franchise. Ve stejné době totiž budou probíhat intenzívní jednání (která už jsou v nezadržitelném procesu uskutečňování) o 17. zápasu regulérní sezóny. A to je něco, co přinese majitelům ohromné peníze, ale pro hráče z toho nic dobrého nekouká. Něco za to budou chtít. Prvním ústupkem bude zvýšení počtu hráčů v týmech (rosterech) a tím i zvýšení šancí na obživu v rámci NFL pro hráče, kteří se výkonnostně pohybují na hranici NFL. Druhým ústupkem může klidně být i setrvání capu v nynější podobě, nebo dokonce jeho mírné navýšení. To se klidně může stát.
Takže Bills hrají opět o vše a já už bych se rád dostal k samotnému utkání.
Do Buffala přijede tým z Marylandu, Baltimore Ravens. Majitelem je Steve Bisciotti, generálním manažerem Eric DeCosta a hlavním koučem John Harbaugh. Ravens skončili v těžké divizi s bilancí 11-5 na druhém místě za Pittsburgh Steelers a před Cleveland Browns. Ve Wild Card Game obrátili z 0-10 na 20-13 a porazili silný tým Tennessee Titans. Mezi odborníky panuje shoda, že Ravens jsou pro Bills nejhorším myslitelným matchupem. No, já si to tedy vůbec nemyslím a naopak se domnívám, že Bills jsou favoritem, dokáží vyvrátit některé plané úvahy a postoupí. Mají lepší tým, silnější, vyváženější a pokud se nestane něco nepředpokládaného, na hřišti to také potvrdí. Celkově mají lepší hru i lepší protihru než Ravens. Navíc, dobře znají ofenzívního koordinátora Greg Romana z jeho dvouletého působení v Buffalu a je jim jasno, že to je člověk, který když má přeskočit svůj stín, je schopen si při tom vymknout kotník a stejně se mu to nepovede. V jeho arsenálu her není žádná, která by mohla Bills překvapit. Jsou tam jen některé, kterými by mohli Bills nikoliv překvapit, ale přehrát, protože kvalita Ravens pochopitelně nechybí.
V argumentech příznivců Ravens často zaznívá, že mají nyní světobornou sportovní formu a dokládají to výhrami weekem 13 počínaje. Ano, to je pravdivý údaj, ale je potřeba se ohlédnout na to, koho měli za soupeře. Week 13 – Cowboys, Week 14 – Browns, Week 15 – Jaguars, Week 16 – Giants, Week 17 – Bengals. A teď tedy nad Titans. Ze všech uvedených utkání (opomenu-li prostý fakt, že každá výhra v NFL je nesnadná) jsou opravdu cenné jen dvě výhry, nad Browns a Titans.
Co vnímat během zápasu podrobněji a na co si dávat bacha?
Tak hlavně: marodku ruším, kdo má ruce a nohy nezlámané, nastoupí.
Tak nejdůležitější bude poradit si s podivnou hrou quarterbacka soupeře Lamar Jacksona. Pokud ho Bills donutí, aby v utkání plnil roli quarterbacka a ne roli falešného running backa, bude vyhráno. Viděl jsem některá letošní představení Jacksona a jsou jen dva zápasy, ve kterých se mi líbil jako QB. Zápas proti Browns s výhradami a zápas proti Titans, také s výhradami. Pokud Jackson zůstane v kapse (a bude na D-line Bills, aby ho tam udrželi) nebezpečí okamžitě klesne na snesitelnou úroveň. Jako úplně nejlepší příměr můžeme použít loňské utkání s Bills, protože kádry se moc nezměnily.
Bills možná měli lepší formu v defenzívě, hlavně vepředu, ale Jackson zase loni předváděl lepší výkony. Bills Jacksona udrželi na 40 yardech, ale quarterback Ravens tehdy ukazoval, že má solidní ruku a přihrál na tři touchdowny. V každém případě je Jackson na celém hřišti nejdůležitější hráč, protože pokud se nebude dařit Allenovi, Bills mají ještě stále dobrou hru a ona horší hra Allena stejně začíná někde na hladině 250 yardů, minimálně dvou touchdownů a ve své podstatě je stále lepší než hra průměrného ligového quarterbacka. Oproti tomu horší hra Jacksona znamená zpravidla, že se změní z quarterbacka rovnou na hrobníka.
Že si s tímto typem běhavých quarterbacků Bills umí poradit, dokázali už v utkání s Cardinals, ve kterém ustrážili Kyler Murrayho. Když předesílám, že Jacksona bude potřeba udržet v kapse, je to jen jedna část plánu, protože bude ještě potřeba ustrážit jeho cíle v poli. V minulém utkání měli Bills velké problémy s vysokými hráči Colts a to určitě nezůstalo nepovšimnuto Greg Romanem. Největší strach jde z TE Mark Andrewse, který má letos nachytáno přes 700 yardů, 7 touchdownů a patří svým výkonem určitě do desítky nejlepších TE v lize.
To nejdůležitější ale bude udržet běhovou hru Ravens. Na ní se podílí rozhodujícím způsobem právě QB Jackson. Problém není ani tak v počtu získaných yardů, tkví v tom, že Jackson na sebe umí vzít odpovědnost ve správný čas. Navíc umí udeřit nečekaně a jakmile se rozběhne umí využít plný arsenál zbraní, které běžně nemá quarterback k dispozici, když běží s míčem. Jsou to dovednosti, které jsou vlastní spíše specialistům v oboru – tedy running backům popřípadě wide receiverům. Je rychlý, umí udělat cutback, který posadí obránce na zem, neztrácí míč a má velký přehled o hře.
Běhová hra Ravens se ale samozřejmě opírá i o další pevné body. Ofenzívní lajna je, stejně jako za působení OC Romana v Bills, stavěna vysloveně proběhově. Hráči si v impaktu počínají jako ryby ve vodě. A pak tu máme kvalitní running backy, hlavně JK Dobbinse (ale i Gus Edwardse), ze kterého se sice nemusí naše defenzíva posadit na zadek, ale který může naši obranu rozpárat stejně spolehlivě, ne-li spolehlivěji, jako Colts. Na druhou stranu, pokud by se podařilo Bills zařídit to, že se na běhovou ofenzívu nemůže soupeř spolehnout jako na nosnou část útočného programu, měli by prakticky vyhráno.V ofenzívě Bills je vše přesně naruby. Běhová ofenzíva je v troskách, zatímco pasová hraje prim. K tomu jednu poznámku: úspěšná pasová hra téměř pokaždé slaví úspěch nad úspěšnou běhovou hrou.
Nechci tady vysloveně tahat nudli z nosu, ale když se podaří dostat Ravens do situace, dejme tomu, třeba 3.down pro 8 yardů, co udělají? Budou muset jít do vzduchu, protože po zemi to neuhrají. Bills jsou 3.down pro 15 yardů a protože mají receivery jako Diggs, Davis a hlavně Beasley, s pozicí si umí poradit. Jejich nebezpečnost neklesá ani v takové situaci. Jenže je tu jedna podstatná nesnáz. Pasová obrana Ravens je velice kvalitní. Klíčem jsou pochopitelně skvělí hráči fialové secondary (připomeňme jen dvě jména – CB Marcus Peters a Marlon Humphrey). Ravens ve svých posledních 4 zápasech udrželi soupeře na 205 yardech, 215 yardech, 48 yardech a 158 yardech. Bez ohledu na to, o jak kvalitní soupeře se jednalo, tohle je statistika, kterou nelze opomenout.
O-line Bills mě znepokojuje. Ravens mají kvalitní front a způsob, jakým se s ním billská O-line vypořádá, bude určovat ráz zápasu. Allen potřebuje alespoň chvilku klidu, aby mohl dopřát čas hráčům k náběhu po slušných pozic, protože v opačném případě bude opět řešit vše jako zajíc na honu. Jasně i za těchto nepříznivých okolností je Allen zajíc, který má chrup jako šavlozubý tygr a drápy jako zajíc-grizly, ale všeho jen dočasu. Víme, že se občas, navzdory velké mobilitě a nebo právě kvůli ní, dokáže dostat do šlamastyky, ze které vyplývají velké ztráty yardů nebo, v horším případě, ztráty míče.
O-line také musí zlepšit impakt v běhové hře, protože pokud se nezlepší běhová hra, bude ofenzíva Bills jednobarevná a hlavně průhledná jak na rentgenu.Když už hovoříme o běhové hře Bills, potřebujeme trochu prostoru pro running backy. Ne že by si to až tak zasluhovali v pozitivním slova smyslu. Feature backem bude definitivně Devin Singletary, kterého až do zranění na této pozici vystřídal Zach Moss. Jak to bude nyní, uvidíme. Otázkou je, kdo bude druhým halfbackem, protože zprávy, které dostáváme, mohou být úmyslně zavádějící. V každém případě Bills v týdnu aktivovali RB Antonio Williamse, který na sebe upoutal pozornost v utkání proti Dolphins. K dispozici jsou ještě zkušení hráči, zejména TJ Yeldon. Billská běhová ofenzíva by potřebovala průlomové utkání.
A to je asi tak všechno. Pokud budou hrát Bills fundament, budou hrát čistě a bez ztrát míče, nemohou prohrát.Bills nastoupí v kombinaci modrá trika a bílé kalhoty. Hrát se bude v Orchard Parku, na stadiónu The Bills Stadium, znovu před zraky omezeného počtu diváků. Mělo by být pod mrakem, teplota kolem nuly, nebo lehce pod nulou. Vyloučeny nejsou srážky, polosněhové nebo mírné sněžení.
To může také sehrát svou roli, protože tvrzení, že oba týmy mají shodné podmínky je nesmyslné. Každému týmu vyhovuje něco jiného. Připodobním-li to ke kopané, a trochu-li to přeženu, ubezpečuji vás, že já se svými raubířskými kamarády bychom v hustníku libereckých hvozdů sehráli vyrovnané utkání s Realem Madrid a také by asi neobstál přístup, že oba týmy hrály za stejných podmínek. Utkání by reálně skončilo nula nula a bylo by to překvapení, protože my se pohybujeme v hustém lese znamenitě, takže bychom asi byli favorité. Bills mají vysloveně teplomilný tým, pro který je výhodou teplejší počasí a hřiště s dobrým povrchem. Rozdíl už je i v tom, na jakém povrchu Bills nastoupí. Mnohem raději mají f-turf než přírodní trávu. Je to více než logické.
Utkání začne v noci ze soboty na neděli od 2 hodin 15 minut (panebože, zase nás netrestej) našeho času. Bude to druhý zápas sobotního bloku. Rozhodčím bude Carl Cheffers. Přenos bude zajišťovat NBC, komentovat budou Al Michaels a bývalý znamenitý wide receiver Cincinnati Bengals, Cris Collinsworth.
Můj tip: Ravens 20, Bills 29