Viktor Maudr 
AFC Divisional Playoffs
Baltimore Ravens 3, Buffalo Bills 17
Ve druhém utkání sobotního bloku divizních finále si Bills v domácím prostředí poradili s velice nebezpečným soupeřem, týmem Baltimore Ravens. Postoupili do konferenčního finále a za svým protivníkem pojedou do Missouri, kde se na stadiónu Arrow Head střetnou s nejlepším týmem americké konference, Kansas City Chiefs.
Změnily se také sázky na Bills. Zdroje čerpám z TR.
Bills před Play-off WCG: Divisional Round 64.4%, Conference Championship 37.9%, Super Bowl 17.6%, Win Super Bowl 8.4%
Bills po Play-off WCG: Conference Championship 57.5%, Super Bowl 26.0%, Win Super Bowl 12.0%
Bills po Divisional POG: Super Bowl 48.3%, Win Super Bowl 22.0%
Před utkáním:
Baltimore Ravens byli před utkáním označeni za černého koně playoffs, kterému je lépe se vyhnout. Forma Ravens měla mít právě nyní kulminační bod. Bills se měli obávat dvojnásob, protože Ravens vstupovali do zápasu s řadou údajných silných stránek, které se přesně překrývaly se slabými místy týmu Buffala. To ale není pravda a víme to nejen nyní, kdy je po bitvě každý generálem, ale věděli jsme to už před zápasem. Podívejme se, jak celou situaci osvětlil svým příznivcům sportovní analytik Nick Wright, který je vyhlášený skepsí vůči Allenovi a Bills celkově. K Wrightovi ještě podotknu dvě věci, obě úsměvné. Wright je v Buffalu vnímán jako veřejný nepřítel číslo jedna a je permanentně cílem útoků Bills Mafie na sociálních sítích. Já ale sleduji jeho příspěvky rád, protože mě baví pozorovat, jak umí umně překroutit fakta a hlavně jak si svými vyhraněnými kousavými poznámkami dokáže získat velkou pozornost. Před začátkem playoffs uzavřel sázku s jiným vyhlášeným sportovním analytikem Colin Cowherdem, zda se Bills podaří vyhrát nějaké utkání ve vyřazovací části soutěže. Ten kdo prohraje, bude se muset nechat postříkat hořčicí a kečupem ve stylu billských tailgate párty. Žádná výhra Bills = Colin v hořčici a kečupu, jedna výhra = remíza, nic se neděje, dvě plus výhry Bills – Nick na nákupu potřebných propriet v marketu.
Jaké byly hlavní argumenty Wrighta, proč nemohou Ravens prohrát?
1) Billská ofenzíva má nefunkční běhovou hru a je nucena se spoléhat výhradně na pasovou hru
2) Pasová defenzíva Ravens je vynikající a má v poslední době skvělé výsledky
3) Běhová ofenzíva Ravens je mimořádně výkonná a v současné formě ji v podstatě nelze účinně zastavit
4) Billská obrana běhové hry je exepcionálně špatná a Buffalo se na ni nemůže spolehnout
5) Lamar Jackson je lepší quarterback než Josh Allen
6) John Harbaugh je lepší kouč než Sean McDermott
7) Když půjde do tuhého, place kicker Justin Tucker strčí do kapsy nováčka Tyler Basse
8) Při posledním měření sil Ravens Bills porazili a nyní mají ještě lepší formu než loni
Pojďme to postupně probrat:
1) Představovali bychom si, že běhová hra billské ofenzívy bude větší oporou pro tým. Příčinu můžeme najít hned v několika věcech. V první řadě je to výkon pasové ofenzívy, které je produktivnější, efektivnější a zároveň spolehlivější. Často není důvod upustit od strategie, která je funkční a z hlediska metodiky útoku nemá konkrétní zádrhel. Běhová hra je tedy už z principu úspěchů pasové hry upozaděna. Připouštím, že má ale také skutečně slabší místa. Horší jsou výkony ofenzívní lajny v impaktu běhové hry. Nedominuje ani jedna strana a tlak na obranu není dostatečný ani středem ofenzívní lajny. Running backové Bills jsou typově podobní a potřebují pro úspěch místo a rychlost.
Na běhovou hru Bills ale můžeme pohlížet i z lepší strany. Pokud jsou Bills nuceni běhat anebo je to pro ně výhodnější, umí to. Dokazují to pravidelně ke konci zápasů, kdy se snaží vyexhaustovat herní čas. Jsou také schopni zajistit důležité krátké yardy pro zisky nových sérií. Součástí běhové hry Bills je také velice mobilní quarterback Josh Allen, který umí obrany překvapit, rychlostí i silou. A hlavně jsou tu některé aspekty, které soustavně přehlížíme. Zmíním dva z nich. Bills vyhráli ve 13 zápasech a mnohé z nich na konci zápasu odklečeli. To máme dohromady pár desítek her, které jsou považovány za běhové pro ztrátu jednoho až dvou yardů, což znovu zkresluje celkový výsledek. A pak tu máme mraky velice úspěšných her, které sice nejsou oficiálně vedené jako běhové, ale mají přitom všechny charakteristické atributy běhových her, jen u nich chybí klasická předávka. Můj závěr zní: běhová hra Bills není ani zdaleka tak špatná, jak je prezentováno.
2) Před zápasem zaznělo, že pasová defenzíva Ravens zlomí Bills vaz a pohřbí je. Nedošlo k tomu a je to logické. Statistické údaje, na kterých především stojí obhajoba ravenské pasové obrany poslední doby a jejího mohutného vzepětí, jsou citelně zkresleny portfoliem soupeřů, na které Ravens narazili. Cincinnati Bengals se jim například podařilo udržet na 48 yardech, pod 300 yardy udrželi také Jacksonville Jaguars, New York Giants a dokonce i Dallas Cowboys (ale jen těsně). Tým, který má solidní pasovou hru v ofenzívě, Cleveland Browns, jim naložil 355 yardů a nebýt dropů, padla by čtyřstovka. Na všechna zmíněná utkání jsem se podíval. A udělal jsem si trochu odlišný obrázek. Můj závěr zní: pasová defenzíva Ravens je nadhocená a její výkonnost není ani zdaleka taková, jak je prezentováno.
3) Na tom je kus pravdy, protože ve všem, co jsem vytkl billské běhové hře, jsou Ravens lepší. Lepší impakt ofenzívní lajny, větší repertoár běhových her a zřejmě i lepší rusheři. Jejich největší síla je ale zároveň jejich největší slabinou. Je jejich závislostí. Protože známe dobře jejich ofenzívního koordinátora Greg Romana z jeho nedávného dvouletého působení v Bills, víme, že staví jednorozměrné ofenzívy. A pokud má ofenzíva jen jeden rozměr, byť velice úspěšný, lze se na ni dobře připravit. Lze proti ní postavit funkční a velice kvalitní herní plán. Můj závěr zní: běhová hra Ravens je vynikající zbraní, ale zároveň jedinou v arsenálu Greg Romana a pokud narazí na připravenou defenzívu, je horší, než jak je prezentováno.
4) Tak v tomhle konkrétním případě musím utnout všechny hlouposti hned v zárodku. V první řadě je potřeba si připomenout na bazální úrovni, jak defenzívy v NFL fungují. Žádná defenzíva na světě není schopna věnovat stejnou pozornost pasové obraně i běhové obraně v jedné chvíli. To nejde. Taková obrana neexistuje. Ideálem je pochopitelně vyváženost, ale v tom případě hrozí, že nebude konkurenceschopná ani v jedné činnosti. Pokaždé uvádím nefootbalový příklad. Chcete spát nataženi a neskrčeni a máte krátkou deku nebo pokrývku. Buď budete mít zakrytá ramena nebo nohy. Nikdy ne oboje. A přesně takhle to funguje v moderním footballu. Takže neúspěch Bills v běhové obraně je občas důsledkem výběru priorit. Nechci ale zakrývat opravdové problémy, které billská běhová defenzíva skutečně má.
V první řadě ji poškodila absence vynikajícího runstopera, defenzívního tackla na 1-technique, Star Lotululeie, který se před sezónou rozhodl pro opt-out. Bohužel se ho nepodařilo Bills úplně adekvátně nahradit. Zároveň je potřeba říci, že zkraje sezóny nefungoval Bills v defenzívě fundament při tacklování. Viděli jsme hodně zbytečných misstacklů a to i od hráčů, které já považuji za elitní tacklery napříč ligou, například nickelbacka Taron Johnsona. Bills se ale plíživě ve všem uvedeném v průběhu sezóny zlepšili. Výsledky také ovlivňuje ona zmíněná priorita, při níž během billského vedení v utkání, začíná defenzíva bránit hlavně pasy, aby nepovolila rychlé a dlouhé zisky soupeřových ofenzív. Doslova tam platí: „Běhejte si kolik chcete, tím ubližujete především sami sobě. Hlavně nám sem neházejte žádné killshoty.“
Další podstatná věc je ta, že Bills mají horší statistiku z hlediska povolených yardů po zemi, ale zároveň mají podle mne jednu z nejlepších situačních běhových defenzív v celé lize. Nebo takhle se vyjádřím – já lepší neznám. A to je podstatný aspekt, který by měl být častěji zmiňován, ale neděje se tomu tak. Dost dobře nechápu proč. Jsou-li tedy v diskuzích permanentně omílány mantry o nedostatečnosti billské běhové defenzívy, vychází z překonaných a neopodstatněných skutečností. Můj závěr zní: billská běhová defenzíva je solidní, důsledná v adjustacích a těžko překonatelná v důležitých konkrétních situacích. Je o poznání lepší, než jak je prezentováno.
5) Lamar Jackson je vynikající quarterback a Nick Wright prohlásil, že Josh Allen se nikdy nemůže rovnat kalibru hráče, který loni získal MVP. No, tak v první řadě mám problém už se samotným slovem „loni“. Protože co bylo loni, bylo loni, a letos je letos. Loni a letos určují jiná období ve vývoji týmů stejně spolehlivě jako ve vývoji osobních sportovních kariér. A to se týká jak Jacksona, který hraje letos v horší formě než loni, tak i Allena, jehož jméno bylo v průběhu sezóny naopak v souvislosti s cenou MVP skloňováno (osobně si ale myslím, že by to měl být Aaron Rodgers). Argumentaci postavit na titulu a nikoliv výkonech je pošetilé. Sestavit herní plán proti Jacksonovi bylo pro Bills mnohem snazší, než pro Ravens postavit obranu proti Allenovi. Bills potřebovali jediné: donutit Jacksona, aby zůstal v kapse, nikam jim neutekl a pokusil se předstírat, že je kvalitní pocket passer. V případě Allena to Ravens měli obtížnější. Museli si na něj sáhnout pokaždé, když chtěli mít jistotu, že je Allen nepřehraje. A to není snadné. Můj závěr zní: V dané situaci označit Jacksona za výrazně lepšího quarterbacka, než je Allen, je troufalost. Poměr sil mezi nimi je, dle mého názoru opačný, než jak je prezentováno.
6) John Harbaugh rok co rok dokazuje, že je skvělý kouč. Velice si ho vážím a mám ho i rád. Nemělo by nám to ale setřít ze zřetele, že v kouči Sean McDermottovi také vyrůstá vynikající kouč. Během čtyř sezón ve funkci hlavního kouče se zlepšil k nepoznání. A to přijměte jako bernou minci, protože ho sleduji velice pozorně. Zlepšil se ve strategii přípravy herních plánů stejně jako i v taktice vedení boje. Ale to ještě zdaleka není všechno. Tou podstatnou skutečností je, že se obklopil vynikajícími lidmi. Ofenzívní koordinátor Brian Daboll bude v příští sezóně možná hlavním koučem jinde a nabídky pohovorů má také defenzívní koordinátor Leslie Frazier. Výbornou práci odvádí kouč spectýmu Heath Farwell. Ale tam to teprve začíná, protože zmínění jsou jen vrcholem ledovce. Také oni jsou obklopeni lidmi prvotřídní kvality. Můj závěr zní: srovnávat výhradně Harbaugha a McDermotta nelze. Je to pitomost a ani by neměla být takto prezentována.
7) Ano, připouštím, že Justin Tucker je nejlepší place-kicker, jakého znám. Ale Tyler Bass má svou kvalitu, trenér mu věří a zaslouží si uznání a podporu. Můj závěr zní: nevadí mi a nijak mě nepohoršuje, že Justin Tucker je výhodou pro Ravens a že je to tak prezentováno.
8) Tak, tam mám s tvrzeními Nicka zásadní problém. Vlastně je to důkaz v můj prospěch. Na utkání jsem se znovu pozorně podíval a výsledek nebyl ani málo šokující. Bills si poměrně snadno poradili s běhovou hrou Ravens. Prohráli kvůli tomu, že neudrželi Ravens ze vzduchu. Jenže letos některé věci zůstaly nezměněny a některé se změnily diametrálně. Ravens zase budou chtít jít po zemi, protože jinou volbu nemají k dispozici a je mi jich líto, ale tři touchdownové pasy jako loni, nehodí Jackson letos ani nejmenší náhodou. No a k aktuální formě. Pokud by Bills nepustili Hail-Mary v utkání s Cardinals, měli by samé výhry v řadě sedmým weekem počínaje. Můj závěr zní: faktor loňského utkání je irelevantní a zavádějící v té podobě, jak je prezentováno.
No, já byl před utkáním neklidný, ale nebyl jsem tak znepokojený, jako před zápasem s Indianapolis Colts. Mašinérie názorů odborné veřejnosti tehdy zafungovala přesně opačným směrem než tentokrát. Bills určili na základě (ani vlastně netuším na jakém základě) nesouměřitelných údajů do role jasného favorita. A přitom Colts mají dle mého názoru kompaktnější defenzívu a vybalancovanější útok. Pochopitelně, football je football, takže se pokaždé může něco zvrtnout.
Průběh utkání:
Předpovídat pro Západní New York počasí, je dobrá práce. Ať předpovíte cokoliv, nikdo se na vás nemůže zlobit, pokud váš odhad nevyjde. Počasí se mění rychle a zásadně. Ještě v průběhu týdne byly na víkend očekávány vydatné srážky. Ale nakonec se nedá říci, že by bylo vysloveně špatné počasí, jen byly značně ztížené povětrnostní podmínky. V poryvech dosahoval vítr rychlosti přes 50 km/h.
Po utkání byla z několika zdrojů zpochybněna jeho regulérnost, což si myslím, že je trochu přehnaná reakce. Pochopitelně ale tyto podmínky vyhovovaly jednomu z týmů více než druhému. S tím souhlasím. A protože těmito podmínkami utrpěla v utkání zejména pasová hra, tím poškozeným týmem bylo Buffalo. Na utkání byl osobně přítomen také nejvyšší exekutivní představitel NFL, komisař Roger Goodell, který je po Priceových Buffalák. Příležitosti využil k tomu, aby opět a znovu apeloval na představitele klubu, že stavba nového stadiónu je nezbytností a v podstatě také podmínkou pro další působení v exkluzívní společnosti týmů nejlepší profesionální footballové soutěže na světě.
Televizní přenos zajišťovala NBC, zápas komentovali Al Michaels a Cris Collinsworth. Obrázek nechť si každý udělá sám, ale já si myslím, že se jim komentování tentokrát vůbec nepovedlo. Bills hráli v kombinaci modrých trik a bílých kalhot.
První čtvrtina přinesla očekávanou podívanou. Oba týmy začaly s fyzicky náročným footballem. Ravens to valili po zemi, přesně v souladu s tím, jak bylo očekáváno a billská defenzíva měla plné ruce práce, aby stíhala. Baltimore hrál hodně důrazně v impaktu, billský front se snažil udržet QB Jacksona v kapse. Od počátku zápasu hrál LB Tremaine Edmunds očko na Jacksona a hleděl si ho velice pečlivě. V minulosti se Edmunds občas v této roli už objevil, ale stávalo se, že se nechával odblokovat. Bills pro tyto příležitosti volili pro hlídání mobilních quarterbacků dva hráče, z nichž si každý hleděl quarterbacka na své straně hřiště.
Riziko odblokování ale v takových případech u silně proběhově zaměřených ofenzív podstatně vzrůstá. Bills práci svěřili kompletně Edmundsovi. První drive Baltimoru se zdál nekonečný, jednou byl přikrmen penaltou LB AJ Kleina a tou se Ravens proklovali až těsně před red-zónu Bills. Rázný konec ofenzívním plánům učinil v následující hře CB Levi Wallace, kterému se podařilo blitz dotáhnout až k sacku Jacksona pro ztrátu 11 yardů. Baltimore se s územní ztrátou nedokázal vypořádat jinak, než posunem do příjemné dokopové vzdálenosti pro budoucího spcectým HoF PK Justin Tuckera (komentátoři vtipně poznamenali, že jeho dokopová vzdálenost ale sahá až do centra města).
Zákeřné poryvy větru ovšem vykonaly své a Tucker trefil pravou tyč konstrukce, takže soupeř vyšel naprázdno. Zápas tedy začal i pro billskou ofenzívu, která zatím trpělivě přešlapovala polovinu první části hry na sajdlajně. Obě defenzívy ale v následujících drivech ukázaly, že dnes bude patřit večer jim. Bills se prosadili až ve svém druhém drivu. Základem se stal nepodařený odkop puntera Kocha pro pouhých 23 yardů na BUF 38. Jeden úspěšný pas QB Allena (podpořený nafilmovaným pádem), za který DT Madubuike nezaslouženě dostal RtP a 15 yd, stačil na to, aby PK Tyler Bass dostal šanci kopat zblízka pro zisk prvních bodů v utkání. 0-3 pro Buffalo.
Ve druhé čtvrtině se na obou stranách začaly množit nepřesnosti. Týmy hrály nervózně a hráči nepřipomínali sami sebe z předchozích představení. Baltimoru například vázla rozehrávka a vypadalo to, že centr a quarterback teprve vstupují do sezóny a začínají se sehrávat. Ke ztrátě míče při snapu nedošlo jen díky mimořádné pohotovosti Jacksona, který si pokaždé s nastálou situací věděl rady. Bills vázla pasová hra, ale evidentně na tom neměla zásluhu pasová defenzíva Ravens. Allen se potýkal s protivětrem a nedokázal dávkovat správnou sílu odhozu.
Několikrát jsme byli svědky toho, jak se pokoušel hodit dlouhý pas na nabíhající hráče do secondary soupeře, ale výrazně přehodil, protože se bál, že míč do potřebné vzdálenosti nedoletí. A to se totiž mohlo snadno stát. OC Daboll tyto hry nemohl vyškrtnout, ať už o jejich přínosu měl pochybnosti jakékoliv. Pokud by přestala existovat reálná hrozba od hráčů v dlouhých nábězích, ofenzívu Bills by to nejen zpomalilo, úplně by ji to zastavilo. Ještě do konce poločasu se Bills opět dostali k pokusu o FG, ale tentokrát byl nepřesný K Bass. Na druhé straně se stalo něco těžko uvěřitelného, protože K Tucker ani z druhého pokusu nedal a připsat první body pro baltimorskou ofenzívu se mu podařilo až ze třetího pokusu čtyři sekundy před přestávkou. První poločas skončil po bojovných výkonech obou týmů za vyrovnaného stavu 3-3.
O prvním poločasu bychom asi mohli říci, že patřil spíše hráčům Baltimoru. Jejich plán vycházel, zápasové skóre bylo nízké a vyrovnané. Pasová hra Bills neměla potřebné grády a běhovou hru Bills nezkoušeli vůbec. QB Jackson sice dost zmatkoval a často pobíhal zmateně sem a tam, ale jeho receiveři si za dobu jeho kličkování dokázali občas najít úplnou separaci, takže je ani on nedokázal přehlédnout. A k tomu se mohl víceméně spolehnout na RB Dobbinse a RB Edwardse, kteří se prosazovali běhy a nabízeli se (hlavně Dobbins) jako blízké cíle pro pasovou hru. QB Allen se snažil billskou ofenzívu rozhýbat, ale snadné to nebylo. Na druhé straně stála odhodlaná defenzíva, která ho často dostávala do úzkých a spolehlivě nepracovali ani jeho receiveři. WR Cole Beasley byl dvakrát cílen, ale nepřipsal si ani jednu kompletaci, na WR Gabriel Davise šly dokonce čtyři míče a ani on si s nimi nedokázal poradit. I tak byl Allen schopen sestavit drive z 11 her a během 5 minut se dostal k touchdownové přihrávce na WR Stefon Diggse. 3-10 pro Buffalo. Následující drive pravděpodobně rozhodl utkání. Zpočátku to vypadalo, že Baltimore odpoví stejným způsobem. Kousek za kouskem se Ravens posouvali po hřišti směrem k end-zóně Buffala a doslova při tom žrali čas. Skoro devět minut dlouhý drive zabral většinu třetí čtvrtiny. Bills v této chvíli nebyli schopni útok zpomalit. Jenže po rozehrávce z BUF 9 vyhodnotil Jackson špatně situaci a poprvé ve své profesionální kariéře hodil v red-zóně intercepci. NB Taron Johnson ho dobře přečetl, míč spolehlivě chytil a chystal se s ním zakleknout pro touchback. Pak si ale na poslední chvíli všiml, že by mohl připravit lepší pozici pro svou ofenzívu a rozhodl se popoběhnout. Výsledkem se stal 101 yardů dlouhý pick-six. To je nejdelší hra v historii NFL playoffs. 3-17 pro Buffalo. Tento okamžik prakticky rozhodl utkání. Místo srovnání na 10-10 se rozdíl zdvojnásobil a ještě to Ravens stálo hodně času. Na výrazech všech hráčů Baltimoru bylo vidět velké zklamání a na nejednom i rezignace. Jako by měli pocit, že ať udělají, co udělají, dnes to na úspěch stačit nebude. A k dovršení všeho se jim ještě na konci třetí čtvrtiny zranil quarterback Jackson. Horší vývoj zápasu pro Baltimore si lze jen těžko představit.
Nedá se říci, že by herní úsilí hráčů Baltimoru opadlo, to v žádném případě, ale nemá valný význam se tu o výkonu náhradního quarterbacka Tyler Huntleyho rozepisovat, protože body díky němu Ravens nezískali. Na opačné straně už také jen hřmělo, ale blesky jsme žádné neviděli. K Bass dostal příležitost pojistit náskok na tři skórování, ale poryv větru mu míč úplně vychýlil stranou. Billská defenzíva začala úřadovat a Ravens dvakrát přišli o míč neuhráním čtvrtých downů. QB Huntley se dostal do hry ve chvíli, kdy mu to nikdo nezáviděl a těžko mu může někdo něco vyčítat, protože zvládl některé velmi těžké situace. Pokaždé ale dříve či později narazil na své herní limity a až příliš jasně bylo vidět, že by nebyl schopen uhrát proti billské defenzívě body ani pokud by se hrálo ještě celé jedno další utkání.
Ofenzíva
Poprvé v sezóně neuhrála více než 20 prvních downů (jen 17). Z toho jich pasová hra zajistila 14, penalty 2 a zbytek hra běhová. Abyste to nemuseli počítat, udělám to za vás. Přesně 1 novou sérii získali Bills prostřednictvím běhové hry. Ze 13 třetích downů uhráli Bills jen 4. Celkově získali Bills 220 yardů a to je málo (o 120 méně než soupeř). Na hřišti strávili o deset minut méně než protivník. Utkání ale mělo určitá specifika, která tyto statistické údaje vysvětlují a staví do příznivějšího světla. Jsou to povětrnostní podmínky, úspěchy vlastní defenzívy, útoky přes kratší pole při neproměněných FG soupeře, atd. Povážlivým problémem je nadále nevybalancovanost. Na konci utkání byl poměr 37 (pas) ku 16 (běh), v první půli byl ale poměr výraznější.
QB Allenovi nemůžeme vystavit příkré hodnocení. Tým vyhrál divizní finále PO a postoupil do konferenčního finále. Řešit osobní statistiky nedává smysl. Během utkání nehodil žádnou intercepci, ale opět se dopustil trestuhodného fumblu, při kterém ho znovu neopustilo štěstí, protože o míč Bills nepřišli.
O-line hrála slušně v protekci a vlastně ani nevíme, jak hrála v impaktu, protože Bills se ani nepokusili běhat. QB Allen byl dvakrát sackován a passrush soupeře mu nedaroval žádnou hru. Bills narazili na defenzívu, která hraje ve velmi dobré formě a má řadu vynikajících hráčů. Ti byli schopni udržet silnou billskou ofenzívu na 3 bodech za prvních 30 minut hry. Soupeř ale pozměnil obecnou strategii z posledních zápasů, která se mu podle mne velmi vyplácela. Zcela upustil od blitzů. Soupeř se obával, že pokud by se nebyli schopni propracovat až přímo k Allenovi, slot popřípadě zápolí by je zoufale postrádalo. A protože k blitzům ve větším měřítku nedocházelo, nemůžeme ani s jistotou říci, zda to bylo rozhodnutí správné. Vhledem k tomu, že Ravens udrželi Bills na 10 bodech za zápas (nepočítáme defenzívní touchdown), domnívám se ale, že ano.
Running backy odmítám oznámkovat. Pokud bychom byli ve škole, napsal bych: nemohou být klasifikováni pro nepřítomnost. Bills začali trochu běhat až ve druhé půli, přesně v souladu s předpokladem: jednoznačně se jim to začínalo hodit. V té chvíli bylo znát, že běhová hra není tak bezzubá, jak se předpokládalo. Devin Singletary měl průměr 3,6 yardu na běh a nejlepší běh měl podobu přetlačované a délku 12 yardů.
Reciveři. TE Dawson Knox dostal za úkol chytit míč dvakrát a to také udělal. V jednom případě získal po přihrávce do screenu 14 yardů a novou sérii. WR Stefon Diggs byl nejsilnější zbraní Allena a na svém kontě má další stoyardový zápas (106 yd) a touchdown. K oporám patřil také WR John Brown, který zachytil 8 pasů pro zisk 62 yardů. WR Cole Beasley a WR Gabriel Davis neměli ani jeden catch. U Beasleyho je to velké překvapení, ale Ravens si tohoto hráče hleděli a Allen občas volného Beasleyho přehlédl, nebo nebyl schopen jeho směrem odhodit. Davis v utkání ale rozhodně nevyšel naprázdno, jeho bloky byly účinné.
Nejlepší hráč:
WR Stefon Diggs
Defenzíva
Billská obrana musela po roce opět řešit přístup k extrémně mobilnímu quarterbackovi Lamar Jacksonovi. Hra proti Ravens vedené QB Jacksonem a OC Romanem má svá specifika, svá úskalí. Těžiště ofenzívy leželo na běhové hře, která byla alfou a omegou úspěchu. Pro Bills to ale nebyl nesplnitelný úkol. Pokrýt tight endy o týden dříve, to byl úkol o poznání obtížnější.
Ravens uhráli celkem 340 yardů, což není mnoho, ale i tak je to o 120 yardů více, než kolik uhrála ofenzíva Bills. Většinový podíl má běhová hra Ravens, mluvíme o 150 yardech. Při 32 pokusech to činí průměr 4,7 yardu na hru. Původně byl průměr nižší, ale s příchodem quarterbacka Huntleyho paradoxně stoupl, protože Bills si začali všímat spíše pasové hry soupeře, který v závěru zápasu zvolil mnohem vyváženější ofenzívu, s pokusy o větší zisky yardů, později dokonce až ve vabank stylu. Ravens uhráli 7 třetích downů ze sedmnácti pokusů a hlavně, mezi turnovery můžeme připočítat dva neuhrané čtvrté downy.
D-line. Připravila Jacksonovi hotové peklo. Defenzívní endové netlačili na bok kapsy a rychle ji obíhali a uzavírali zezadu. V této činnosti se střídali s hráči blitzu. Jackson měl málo manévrovacího prostoru a občas se zdálo, že zmateně pobíhá sem a tam, při zoufalé snaze o klid nebo průlomový prostor. Výborný výkon podali Jerry Hughes (uvažoval jsem o něm jako o nejlepším defenzívy) a Mario Addison. Proti běhům si zdatně vedli hlavně DE Trent Murphy a AJ Epenesa. Bohužel, s rychlostí a důrazem running backů měl velké problémy DT Vernon Butler a je tak jediným hráčem, na kterého mohu ukázat prstem a říci, že se bude muset v příštím utkání pochlapit. Celkově ale můžeme být s výkonem d-line spokojeni, jen dvakrát za celý zápas měl Jackson dost času, aby si mohl obhlédnout situaci a pak v pohodě odhodit (jednou z toho byl drop, podruhé kompletace Marquise Browna pro 30 yardů).
Záloha odehrála velice dobrý zápas. LB Matt Milano ukázal svou velkou cenu při hře proti tight endům. Za soupeře mu byl urostlý Mark Andrews. Z jedenácti přihrávek jich chytil jen čtvero. Prvotřídní výkon předvedl LB Tremaine Edmunds. Byl nejlepší tacklerem Bills a trpělivě číhal na Jacksona. AJ Klein, pokud byl na hřišti, hrál dobře. V jednom případě se ale dopustil hrubého prohřešku, když vyfasoval zbytečnou penaltu, kvůli které Ravens získali novou sérii her. Řízením osudu ale právě tento drive směřoval neodvratně k intercepci, která rozhodla zápas ve prospěch Bills. Na Kleina se tedy zlobíme rezervovaně.
Secondary měla volný den v úřadu a mohla se pohybovat volně na hřišti po různých místech, která vyžadovala její výpomoc. Hráči blitzovali, vypomáhali zahustit box, vypomáhali v coverage ve slotu a ostatní řešili občasné krizové průniky. Tak se stalo, že někteří hráči zaznamenali věci, ke kterým by se proti „normálnímu“ soupeři ani nedostali. CB Levi Wallace má první sack v profi kariéře, NB Taron Johnson 101-yardový touchdown, S Jordan Poyer byl výkonným runstoperem, stejně jako CB Tre White a S Micah Hyde konečně ubránil Hail-Mary.
Nejlepší hráč:
NB Taron Johnson
Spectým a koučing
Returner Andre Roberts nic nepokazil. Kicker Tyler Bass (FG 1/3, PaT 2/2) a punter Corey Bojorquez bojovali hlavně s větrem. Kouč McDermott nabádal hlavně k trpělivosti a povinnosti odehrát celých 60 minut naplno. To se vyplnilo. Jakmile se Bills podařilo v inkriminovaný okamžik získat náskok dvou držení míče, McDermott dovedl umně tým k výhře. DC Leslie Frazier postavil a realizoval výborný herní plán. OC Brian Daboll se rozhodl zůstat příští sezónu v Buffalu a plně se soustředí na utkání PO. Nástrah je hodně, tentokrát to byli silný vítr a silný soupeř.
AFC Championship – Buffalo Bills @ Kansas City Chiefs
K titulovému utkání o mistra americké konference pojedou Bills do Kansas City, kde se na stadiónu Arrow Head střetnou s domácími Chiefs. Naposledy hráli Bills konferenční finále v sezóně 1993. 30. ledna 1994 porazili právě Kansas City Chiefs 30-13 a počtvrté za sebou postoupili do Super Bowlu, aby tam počtvrté za sebou prohráli (s Cowboys 13-30). Na NFL Networku jsem viděl pořad, ve kterém prezentovali, že Bills nikdy v konferenčním finále neprohráli, ale to není tak docela pravda. Za jejich prohrou se ale musíme vypravit daleko do minulosti, až do roku 1966, kdy ještě odděleně fungovaly dvě konkurenční profesionální footballové soutěže – NFL a AFL.
Když v roce 1960 začínala AFL, všichni v zaběhlé a finančně zajištěné NFL ji předpovídali krach. Vznik konkurenční soutěže komentovali mávnutím rukou a většinou komentářem v tomto duchu: „Ano, slyšel jsem o tom, ale velké mínění o nové soutěži nemám. Teprve uvidíme, jestli budou mít dost peněz na to, aby si pořídili míče.“ Nejhorlivějšími majiteli v AFL byli dva: Ralph Wilson, vlastnící Buffalo Bills a Lamar Hunt, majitel Kansas City Chiefs. Skutečnost, že je pro jejich odvahu, kuráž a odhodlání, považovali mnozí za blázny, stála za mnohaletým a hlubokým přátelstvím mezi oběma muži.
Kluby pojilo pevné pouto přátelství a pospolitosti, jejich týmy ale patřily vždy na hřišti k největším sportovním konkurentům. Už před spojením obou konkurečních soutěží v roce 1970, bylo rozhodnuto, že počínaje rokem 1966 se v super utkání, které neslo oficiálně název AFL-NFL World Championship Game (ale od počátku se mu přezdívalo Super Bowl), utkají mistři obou lig. Buffalo Bills se stali mistry světa AFL v letech 1964 a 1965. Mistr AFL z roku 1966 měl mít právo reprezentovat ligu v super utkání. Bills usilovali o hattrick, ale ten se jim nevydařil. Toho roku nepostavili nejsilnější tým a podlehli ve finále AFL, týmu Kansas City Chiefs.
Chiefs se stali prvním zástupcem Americké ligy, později americké konference, který postoupil do Super Bowlu (v něm podlehli Green Bay Packers). Dodnes můžeme spekulovat, jak by si vedli v prvním Super Bowlu Bills, kteří měli tým postavený na vynikající defenzívě, se kterou by měli Packers velké problémy. No a v Buffalu nikdo nepochybuje o tom, že kdyby se Super Bowl začínal hrát počínaje sezónou 1965, Bills by s týmem vedeným koučem Lou Sabanem a quarterbackem Jack Kempem uspěli a trofej pro Buffalo získali. Jejich tehdejší defenzíva neměla konkurenci.
V devadesátých letech se Bills dostali do finále konference čtyřikrát za sebou a pokaždé vyhráli. To je rekord a zatím nikdo ho nevyrovnal. Po více než čtvrtstoletí jsou Bills na prahu Super Bowlu znovu, ale tentokrát nejsou favority. Jejich soupeřem je obhájce titulu mistrů světa, tým Kansas City Chiefs.
Pokud hovoříme o Chiefs, musíme začít tím, že klub dosud nezměnil majitele a zůstává ve vlastnictví rodiny Huntových. Generálním manažerem je Brett Veach. Hlavním koučem Andy Reid.
Ať se na zápas podíváme z jakéhokoliv úhlu, pokaždé nám vyjde, že bude mimořádně zajímavý, pravděpodobně hodně vyrovnaný a vítěz bude mít dobré vyhlídky na výhru v Super Bowlu. Na co se můžeme těšit? Co uvidíme? Čeho se můžeme obávat a na co se můžeme spolehnout? Je toho tolik, že vlastně ani nevím, kde začít. Ale přirozeně by to mělo být u obou koučů a pokračováním by měli být oba quarterbackové.
První štací Andy Reida, jako hlavního kouče v NFL, byla Philadelphia Eagles. Reid tam pracoval 13 sezón a jeho působení v Eagles připomínám hlavně proto, že na téže adrese pod ním začínal v různých úlohách Sean McDermott. Nejprve jako asistent pozičních trenérů, pak jako kouč safeties, pak linebackerů a nakonec byl pro sezóny 2009 a 2010 jmenován Reidem do funkce defenzívního koordinátora. Po dvou letech ho ovšem vyhodil. Souboj koučů bude střetnutím učitele a jeho žáka. Oba navenek tvrdí, že je jejich vztah plný úcty a respektu, ale v jednom starším rozhovoru kouč McDermott připustil, že se s vyhazovem z Eagles těžce vypořádával a jizva není pořádně zahojena.
Od té doby se mnohé změnilo. Reid přešel do stabilnějšího prostředí týmu Kansas City, našel si nejtalentovanějšího mladého quarterbacka v lize, Patrick Mahomese, postavil kolem něj silný tým a v loňském roce dotáhl tažení playoffs až do vítězného konce. Historii billského kouče Sean McDermotta známe také. Nyní stojí proti sobě a ačkoliv jsou si fyzicky zcela nepodobní, z herního hlediska najdeme nemálo prvků, které se spojují. Zásadní rozdíl tu ale je: Andy Reid je založením ofenzívně laděný kouč, kterému se ovšem letos podařilo postavit velice silnou defenzívu, která vybalancovala úspěšný tým a Sean McDermott je založením defenzívně laděný kouč, kterému se nicméně letos podařilo sestavit velice údernou ofenzívu, která vybalancovala tým tak, že může pomýšlet na celkovou výhru v soutěži. Souboj generací, stylů, smýšlení a zasutých emocí bude extrémně zajímavé sledovat.
V konferenčních finále nastoupí 4 týmy a 4 prvotřídní quarterbackové. Dvojice zkušených quarterbacků z národní konference: Tom Brady a Aaron Rodgers vytváří duel, který sám o sobě je fascinující. Oba hráči se snaží něco dokázat. Rodgers žije v dluhové pasti. Není to past finanční, ale úspěchová. Zůstává s podivem, že Green Bay Packers nebyli schopni během předcházejících sezón lépe využít obrovského talentu a potenciálu svého technicky nejlepšího quarterbacka a jednoho z nejlepších quarterbacků, kteří kdy v NFL byli, k více než jedinému zisku Lombardiho trofeje za výhru v Super Bowlu.
Rodgers se bude snažit dokázat, že pokud by výsledky byly odvislé výhradně od jeho hry, těch trofejí pro Packers by bylo v klubových vitrínách několik. Aaron Rodgers má obrovskou motivaci. Brady byl nedílnou součástí dvacetileté dynastie New England Patriots. Na sklonku své veleúspěšné kariéry chce dokázat jednu pro něj velice důležitou věc, totiž že nikdy nebyl jen nástrojem v rukou kouče Bill Belichicka, nikdy nebyl jen jedním kolečkem v soukolí dokonalého patriotského systému. Po Patriots tu zůstane zářivý odkaz a pozůstalí budou mít zájem se o podíl na něm přihlásit. Díky komu Patriots vyhrávali? Měl větší podíl na úspěších kouč Belichick nebo quarterback Brady? Tom Brady chce dokázat, že není systémovým quarterbackem a pokud ano, on je tím člověkem, který určuje tvar, rozměry a funkce systému. Opustil před sezónou New England v pravý čas a uměl si najít správnou adresu, ze které pro něho bude snazší vést důkazní řízení. Také Tom Brady má obrovskou motivaci.
A pak tu máme zástupce mladší generace. Dva talentované mladíky, kteří v odlišném tempu a v diametrálně odlišném prostředí vyzráli ve výrazné osobnosti svých týmů, v lídry, na které se týmy spoléhají. Také u nich je o motivaci postaráno se vším všudy. Patrick Mahomes hrál loni za jiné peníze než letos. Chce ukázat, že každý dolar z jeho největšího kontraktu v historii footballu byl investovaný správně. Mnozí navíc považují Mahomese za základní stavební kámen nové dynastie, která se zrodila spojením Reida a Mahomese. Mahomese čeká v Super Bowlu střetnutí s některou dosavadní ikonou NFL. Loni hrál „pouze“ proti Garoppolovi, ale letos ho čeká nějaký král starších dob. A vůbec by bylo nejlepší, kdyby mohl v přímém souboji ukázat, že jedna dynastie končí (včetně nevyšších představitelů), druhá dynastie je v plném rozpuku.
Nejvíc k dokazování toho má billský Josh Allen. Nikdo v Buffalu nepochybuje o tom, že Allen do kvarteta nejlepších čtyř quarterbacků patří. Fanoušci Bills si nadto myslí, že tam patří právem a dokonce, že je nejlepší. Ale musí to dokázat. Allen má velkou odpovědnost a ta na něho může dolehnout. Má odpovědnost kvůli situaci letoška, svým způsobem neopakovatelnou. Můžeme se tisíckrát ubezpečovat, že takových příležitostí bude ještě mraky, ale to je něco, co v Buffalu nefunguje. A nejen ve footballu. Ani v tom hokejovém. Za dob Gilbert Perraulta existoval názor, že Buffalo se stane novou dominantní silou v NHL na dlouhé roky, na přelomu tisíciletí se očekávalo, že tým, který má v brance hokejového génia Dominika Haška, půjde do každé nové sezóny jako favorit. Ale to ještě ani zdaleka nic není.
Celý život v Buffalu a okolí se stal přesným odrazem toho, co se dělo na buffalských sportovištích. Pochopitelně, tyhle věci zpravidla fungují přesně naopak. To jest, úspěšné sportovní týmy jsou korálky na šňůrách úspěchů, bohatých velkých a úspěšných měst. To je něco, o čem lidé v Buffalu jen sní. Po dramatické declinaci celých průmyslových odvětví se přilnutí ke sportovním klubům stalo často jediným zdrojem uvolnění z kleští existenčních problémů. A zároveň neutuchajícím zdrojem dalších trpkých zklamání a rozčarování. A s tím je Allen dobře obeznámen.
Je vmanipulován do pozice hocha pocházejícího ze stejných neutěšených, tvrdých podmínek, neslučitelných se snadným vyžitím a automatickým čerpáním radostí z úspěchů sportovních týmů. Vítej, chlapče, ve světě montérkových límečků (blue collar culture) a vyhrávej, protože pokud ano, je vidět, že nás chápeš a rozumíš nám a jsi jedním z nás. Jenže ty prohraješ, viď? Jsi jen další z chimér, ale i tak tě máme rádi, protože už jsme takoví. Jsme navyklí. Stálo nás to pár desítek let dřiny, ale nyní jsme tam, kde jsme. Nikdy nás neopouští pocit, že je celá NFL a NHL tak nějak proti nám. A pokud vyhráváme, už se stejně krčíme před další ranou. Už ani nevěříme, že vyhráváme. Máme radost, ale krčíme se před další ranou. „Stay humble n hungry!“ se v případě Buffala netýká ani tak sportovců, ale celého prostředí a hlavně fanoušků. V jiných týmech jsou hesla: „Be great! Beat great!“, v Buffalu platí ta, která nabádají k opatrnosti a ostražitosti.
Tak aby další klopýtnutí před vrcholem, další fatální selhání v cílové rovince či další rána osudu na křižovatce velkých a malých, nebolela tak moc jako ty předchozí. Naložili jsme toho na Allena hodně. Ale zatím to ustál. Nikdy to neřekl zcela otevřeně na veřejnosti, ale nejtěžší pro něj nebylo překonat nedůvěru celé Ameriky, pumpovanou experty.
Nejobtížnější bylo překlenout období nedůvěry vlastních fanoušků (ostatně, já jsem jeden z nich). Možná mnohem více nevěřili sami sobě a tomu, že by je mohlo potkat něco hezkého. Allen hraje o důvěru. V tým, sebe sama a o důvěru každého jednoho fanouška Buffala, že hezké věci se jednou za čas dějí i tam, kde nemají trvalou adresu. Ze čtyř quarterbacků jediný nemá titul, jediný nedošel nikdy tak daleko, jediný nemá luxusní kontrakt a jistotu finančního zajištění, jediný je skromný a hladový a také jediný reprezentuje fanouškovskou komunitu, která není skromná (je pokřivená a nedůvěřivá) a není ani hladová (svým způsobem už hlady umřela).
Samozřejmě tu máme i další hráče. Potkají se dvě nejvýkonnější ofenzívy z hlediska počtu získaných yardů. Chiefs získají v průměru 415,8 yardu na zápas, Bills jsou těsně za nimi s 396,4 yardy na utkání. Je možné, že budeme svědky přestřelky? No, tak vyloučit to určitě nemůžeme, ale já to nepředpokládám. Během sezóny se zlepšily nejen útoky, sehrály se hlavně defenzívy. A na obou stranách se bude hrát hodně od podlahy v obraně a opatrně v ofenzívě.
Buffalo Bills mají příležitost na odplatu za porážku ze šestého weeku řádné sezóny. Pokud máte zájem se na komentář k utkání podívat, je zde:
Možná poprvé se proti svému bývalému týmu postaví WR Sammy Watkins. Hráč, kterého si Bills vybrali v draftu sezóny 2014. Bills hodně obětovali a málo získali. Chtěli kvalitní zbraň pro quarterbacka EJ Manuela. Na případu Watkins můžeme nejlépe vidět, o kolik lepší je nynější vedení Bills, než bylo to z roku 2014. Jednou z prvních věcí, které GM Brandon Bean udělal, bylo že se zbavil Watkinse a ještě k tomu poměrně za levno. Tehdy nám trochu unikal smysl tohoto kroku, protože signalizoval jediné: Bills odepsali sezónu. Beane neměl potřebu svůj krok v sezóně 2014 před fanoušky obhajovat. Podrobně se k celému vrátil až v pořadu na rádiu WGR550 o dva roky později. Zbavit se Watkinse byla jediná správná cesta pro obě strany, pro klub i pro hráče. U Watkinse je Q, takže není jisté, jestli opravdu nastoupí. Trápí ho lýtkový sval.
Marodka týmů:
Bills nemají na marodce v podstatě nikoho. Hráči, pro které sezóna skončila, nenastoupí a ti, pro které sezóna pokračuje, jsou všichni k dispozici. S omezeními trénovali DT Vernon Butler (quadriceps) a WR Gabriel Davis (kotník).
Chiefs.
Nebude hrát LB Willie Gay. Naopak hrát spíše budou:
CB Bashaud Breeland, RB Clyde Edwards-Helair, CB Rashad Fenton, WR Sammy Watkins, RB Le’Veon Bell a také QB Patrick Mahomes.
Velké otazníky byly u QB Mahomese, který utrpěl v utkání s Browns otřes mozku. Protokolem ale prošel a už v pátek trénoval a vypadal svěže. Otázka zranění palce na noze nadále není zmiňována, ale v utkání může sehrát svou roli. V každém případě nejde Mahomes do zápasu úplně fit. To se týká všech čtyř výše zmíněných hráčů. Je pravděpodobné, že nastoupí a zároveň je jisté, že jejich výkon nebude stoprocentní. A to může být důležité.
Čeho se obávat?
Z bojového arsenálu Chiefs na obou stranách míče se člověku zatají dech. Ale začneme u diváků. Specifické prostředí kotle stadiónu Arrow Head umožní i při omezené kapacitě 17 tisíc diváků, vytvořit hodně bouřlivou kulisu. Chiefs budou podporu cítit, na rozhodčích bude tlak a poprvé v sezóně nebude billská ofenzíva šeptat, aby je obrany neslyšely, bude muset řvát, aby se dokázali hráči dorozumět mezi sebou.
Nejděsivější zbraní Chiefs je TE Travis Kelce. V každém z posledních 5 zápasů zaskóroval touchdown a v posledních 9 utkáních měl pokaždé alespoň 7 catchů. Jeho nejhorším výkonem bylo 31 yardů v utkání s Broncos. Víc ani nebylo potřeba s ohledem na vývoj utkání. Zastavit ho bude nemožné, ale LB Matt Milano a oba safetyové jistě dostanou za úkol ho zpomalit a jeho vliv minimalizovat. Tady je potřebné připomenout, že Milano v prvním utkání nehrál. V zápasech, ve kterých Milano nastoupil, mají Bills bilanci 12-0.
Velkou zbraní je WR Tyreek Hill. Nemyslím, že by Bills měli mít problém s jeho rychlostí v nábězích. Neměli ji v prvním utkání a nebudou ji mít ani tentokrát. Hill bude ale představovat velké nebezpečí v krátkých hrách typu sweep a všech hrách z perimetru, všech hrách screenového typu. Jakmile se rozeběhne, škoda je okamžitě napáchána. Jeho zrychlení je famózní. To může být pro Bills problém, se kterým si nebudou úplně vědět rady. Lék je jediný – přesný tackling. A to se týká nejen Hilla, ale také Watkinse nebo WR Mecole Hardmana.
RB Clyde Edwards-Helair byl hlavním hnacím motorem Chiefs za výhrou v prním utkání. Bills nedokázali ve stejné chvíli hlídat Mahomese, aby je nezničil vzduchem a zároveň vystavět obranný val proti běhové hře Chiefs. Najít optimální vyváženost v defenzívě bude obtížným úkolem pro Sean McDermotta a Leslie Fraziera. Hlavní popud musí vzejít už od D-line, tam musí alespoň v některých případech běhy končit. Definitivní stopku musí vystavit záloha, bude zajímavé vidět, jaký bude poměr her 4-3 a nickel formace. Bills ale pravděpodobně nebudou chtít od nickelformace ustoupit. A to i s přihlédnutím k tomu, jak si v posledních zápasech NB Taron Johnson vede. Pokud se běhová hra Chiefs bude pravidelně dostávat až k billské secondary, bude zřejmé, že něco nefunguje, jak má.
Ofenzíva Chiefs budí hrůzu, ale stejně kvalitní je také defenzíva Chiefs, jen se o ní tolik nemluví. Plíživě se stala jednou z nejlepších defenzív v celé lize a přesto je v mnoha diskuzích zmiňována jako slabé místo Chiefs. To možná platilo v loňské sezóně, letos ani nejmenší náhodou.
O úspěchu ofenzívy Bills rozhodne hra jednotek, které občas zahrají dobře a občas hůře. A v tom hraje prim billská O-line. Výsledek Bills bude přesně takový, jaká bude hra jejich ofenzívní lajny. Budou hrát špatně, Bills dostanou náklep. Budou hrát dobře, uvidíme vyrovnaný zápas. Budou hrát skvěle? Bills vyhrají. Na defenzívu Chiefs se jako fanoušci nemusíme ohlížet. Máme totiž některé jistoty, které můžeme brát jako výchozí konstanty. Jednou z nich je ta, že OC Brian Daboll postaví optimální plán pro naši ofenzívu. Jestli ji pak ofenzíva na hřišti dokáže úspěšně zrealizovat, to je věc jiná. Ale herní plán pro ofenzívu bude rozhodně kvalitní.
Vše rozhodne billská O-line!
Na výkony receiverů se můžeme spolehnout. Po celou sezónu. Není jediný důvod, proč o nich pochybovat právě nyní. Receiveři (TE Dawson Knoxe včetně) jsou největší pýchou billské ofenzívy a nejúčinnější zbraní. Musí ale dostat míče od Josh Allena. A Allen musí k tomu dostat dvě jiné věci: obstojnou protekci od O-line a občasnou vzpruhu a nezbytnou podporu od halfbacků. V blokování a hlavně v běhové hře, protože pokud by měla být billská běhová hra zcela vyřazena, na výhru by to tentokrát nestačilo. Určitě je málo, pokud Bills běží za poločas třikrát (jako proti Ravens). Proti jiným týmům by stačilo důsledně prosazovat pasovou hru a příznivý výsledek by se dostavil, obávám se ale, že Chiefs by billskou ofenzívu za jednorozměrnost těžce potrestali.
Kansas City Chiefs nejsou tím týmem z loňské sezóny, kdy byli k poražení. Letos jsou o dost silnější. Ale pořád to jsou jen hráči, kteří mají lepší i horší dny. Jen musí potkat tým, který si na nich ty horší dny vyvzdoruje. Pokud budou hrát Bills celých 60 minut, tvrdě a čistě, fundament v defenzívě a pestře v ofenzívě, bezchybně v spectýmu, mohou uspět.
Nezbývá než dodat jediné: Běžte a smažte všechna ta zklamání z minulosti přesně tím, co je nejlepší: neohlížejte se na minulost, protože dnes neexistuje nic jiného než vaše dnešní vy a váš dnešní soupeř. Dnešek se stane minulostí až zítra. Jděte a vyhrajte! Go Bills!
Buffalo Bills nastoupí dnes v bílých trikách a modrých kalhotách. Mělo by být chladno, kolem nuly, smíšené přeháňky. Rozhodovat bude Bill Vinovich. Přenos bude zajišťovat CBS. Komentovat budou Jim Nantz a Tony Romo. Hrát se začne v noci z neděle na pondělí, 40 minut po půlnoci našeho času.
Můj tip: vyhraje lepší, budou to Bills
